5FDP, Megadeth, Bad Wolves.

5FDP, Megadeth, Bad Wolves.

 

Čtrnáctý únor 2020 byl večerem amerického heavy metalu. A pořádně svižného. Zaplněná holešovická Tipsport aréna měla od prvních vteřin co dělat, aby udržela tempo s trojicí od sebe odlišných formací. Jako první se od 18,50 představili Bad Wolves. Čtyřiceti minutový set rozpohyboval publikum, které na pokyn zpěváka Tommyho Vexta uvolnilo před pódiem prostor pro malý taneční parket, na kterém skotačilo několik desítek fandů groove metalu. Kapela využila vyměřený čas dokonale. Kromě jiného zahrála své dva největší hity, převzatou Zombie (Cranberries) s mírně nejistým vokálem a Killing Me Slowly. Nechala celou halu rozsvítit mobilní telefony, sednout si na podlahu a na pokyn vyskočit. Napumpovaná třičtvrtěhodina končila požadavkem na „velký hluk“ (big noise) pro obě hlavní hvězdy večera.

V následující pauze připravili technici pódium pro globální megastar thrash metalu, kalifornské Megadeth. Kapelu založil v roce 1983 Dave Mustaine. Četné změny v sestavě vykrystalizovaly v tu současnou. Dave Ellefson na pětistrunnou basu, Kiko Loureiro na kytaru a nejmladší člen, bubeník Dirk Verbeuren. Na patnácti dosud vydaných albech Megadeth dokumentují vývoj jedné z odnoží heavy metalu za uplynulých třicet let. V porovnání s Bad Wolves působili Megadeth trochu akademicky a unaveně. Slušný zvuk, kterému občas chyběly srozumitelné vokály, doplňovaly kouře a ohně. Byla to po všech stránkách velká jízda. Zazněly například Symphony of Destruction (Countdown to Extinction, 1992), Angry Again (Last Action Hero, 1993 – film, Hidden Treasures, 1995 - EP) a Dread and the Fugitive of your Mind (The World Needs a Hero, 2001). Mustaine informoval publikum o svém boji se zhoubnou nemocí, čímž mimochodem zdůvodnil některé nedotažené tóny zpívané s viditelnou námahou.

Five Finger Death Punch (5FDP) začínají svá show připraveni za staženou oponou, na které je vidět silueta zpěváka Ivana Moodyho. Pak opona letí vzhůru a v Holešovicích se rozpoutává peklo. Pódium už má své plné rozměry, je protažené i do hloubky. Pozadí tvoří mohutná bicí souprava Pearl s ozdobami ve tvaru navlékacích boxerů. Stejný motiv, spolu s lebkou je na stojanu pro mikrofon. Charlie Engen je bubeníkem 5FDP poté, co ze zdravotních důvodů kapelu opustil Jeremy Spencer. Rozložitý baskytarista Chris Kael s dlouhými vousy zapletenými do dredů je naprosto nepřehlédnutelný a samozřejmě Ivan Moody v bílých kalhotách s nápisem Route 66 a červené haleně dominuje scéně. Bleskové běhy po hmatnících kytar obstarávají James Hook a jediný stálý člen souboru, zakladatel 5FDP, Zoltan Bathory. Úvodní Lift Me Up (The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell, Volume 1, 2013) je příslibem vysokého tempa a je víc než vhodným startovacím trackem. Zvuk je výborný, zpěvu je rozumět a skoro za celý koncert si zvukař zaslouží pochvalu. Následuje Trouble (A Decade of Destruction, 2017) a po ní v rychlém sledu dvě skladby z šestého alba v pořadí Got your Six (2015), a sice Wash it all Away a Jeckyll and Hyde. Ivan Moody udržuje publikum ve varu, k tomu se přidávají laserové efekty a ohně. Kotel zpívá většinu refrénů a za odměnu dostává přehršel trsátek a potítek. 5FDP ale umějí i zvolnit. Krátce po Got your Six, tedy titulní skladbě na koncertě nejvíce zastoupeného alba, přinášejí technici sedací soupravu a stojací lampu. V „komorním prostředí“, za zvuku španěly, zpívá Moody The Tragic Truth (American Capitalist, 2011), píseň o démonech, které má v sobě, jakési vyznání vnitřní rozervanosti, nejistoty a pochyb. K očekávaným vrcholům večera má jistě patřit cover Kennyho Wayna Shepperda Blue on Black. Death Punch dávají skladbě vlastní charakter, ale originál má své osobité kouzlo a je naléhavější. Časový harmonogram je neúprosný, proto nedlouho po bubenickém sólu a Burn MF (The Wrong Side of Heaven and the Righteous Side of Hell, 2013) s rytmizovanými ohnivými efekty představení končí, aby mohlo dojít ještě na přídavek a vše se stihlo do jedenácti hodin. V něm je nejzajímavější novinka Inside Out, která má jednoznačně výrazné hitové ambice. Úplný závěr je trochu rozpačitý. Již za zvuku reprodukované hudby se muzikanti potulují po pódiu, povídají si mezi sebou i s fanoušky a rozdávají další stovky trsátek. Na celkovém dojmu to však nic nekazí. 5FDP si Prahu získali a současně ji ohromili svou energií a nasazením.