Biffy Clyro – Ellipsis

Biffy Clyro – Ellipsis

 

Měsíc před vydáním svého sedmého studiového alba zahráli skotští Biffy Clyro (čti: bifi klairou) v pražské Lucerně. Nevyprodaný koncert byl nejen plný energie a slušného muzikantského kumštu, ale byl rovněž prezentací několika skladeb z nejnovější desky Ellipsis. Ostatně kapela uvolnila některé ochutnávky z Ellipsis (7/2016) již řadu měsíců předem.

O Biffy Clyro se v posledních třech letech mluví hodně a vesměs v superlativech. Image kapely funguje stejně dobře, jako její hutný, dovedně aranžovaný hudební projev. Bratři Johnstonové (James – basa, Ben – bicí) a Simon Neil (kytara, zpěv) tvoří trio, které splňuje současné požadavky na kapelu, která má umět zaplnit stadióny. Již na předcházejícím vydařeném dvojalbu Opposites (2013) si dali Skoti záležet na tom, aby některé songy obsahovaly karaoke motivy (např. úvodní Captain), které povzbudí publikum k chorálovým kreacím. Na dosud posledním albu je takovýchto pokusů dokonce ještě víc, což trochu sráží jinak sympatickou snahu po tvorbě osobitých melodických postupů. Více patrné je to u klenutých harmonií, kde je  využito vrstvení a násobení nástrojového obsazení  s výrazným refrénem (Wolves of Winter, Don´t Wont, Can´t). Až trochu kýčovitě to působí u střídměji pojatých věcí, jako např. Re-arrange, kde varováním před přeslazením je popové doaranžování digitálních rytmizovaných potlesků. Za použitý popěvek by se určitě nestyděli ani Coldplay. Mezi zdařilé kompozice patří zcela jistě Animal Style, která spolu s úvodní věcí tvoří páteř první části alba. Zajímavé členění refrénové pasáže potvrzuje ambice kapely již brzy sestavit koncertní set list ze samých hitovek. Výrazné, zpěvné refrény zdobí rovněž Flammable a dravější On a Bang. Folkově instrumentovaná Small Wishes s citlivě vystavěnou vokální linkou nechává vyniknout příjemnou barvu Neilova hlasu. Dramatický patos vložený do textu písně People vyznívá trochu přehnaně i s ohledem na text. Trochu zbytečná je reminiscence nudné Different People, titulky druhého CD Opposites. Důstojnou tečkou za invenční a kvalitní deskou je In the Name of the Wee Man. Pokud zatím nebylo možné podle vnějších znaků, například přízvuku, vystopovat cokoli skotského, tak typicky skotské slovíčko „wee“ (mrňavý) naznačuje, že interprety jsou chlapci ze severu Velké Británie.

Biffy Clyro se svými alby postupně vypracovali na úroveň těsně pod Muse, Foo Fighters nebo Coldplay. Jejich poslední počin vykazuje zřetelnou snahu tvořit hity. Kapela je ve výborné formě a deska v zásadě nemá výraznou chybu. A to i přes značné, řadu týdnů trvající, psychické potíže Simona Neila, které vyústily v jeho dlouhodobou tvůrčí impotenci. Za pozornost určitě stojí Wolves of Winter, Animal Style, Small Wishes a In the Name of the Wee Man. Při příští návštěvě ČR by mohli Biffy Clyro vyprodat třeba vršovický Eden.