Christone 'Kingfish' Ingram.

V září letošního roku vydal americký bluesový kytarista, zpěvák a skladatel Christone „Kingfish“ Ingram album Hard Road. V žánru blues se jedná o jednu z těch významnějších událostí roku. Ve svém prohlášení umělec uvádí: „Toto album vychází z reflexe skutečného života. Snažil jsem se najít rovnováhu mezi slávou, zlomeným srdcem, láskou a vztahy, zatímco jsem se snažil zůstat nohama na zemi, koncertovat, tvořit a dospívat. Tyto písně jsou o tom, že jsem se smířil se svým příběhem. Jsou o tom, že jsem se naučil vidět sama sebe jasně a ostatní s větším soucitem. To změnilo způsob, jakým píšu, hraju a žiju.“ Když se v roce 2019 začala na trhu prodávat jeho prvotina Kingfish, řadě posluchačů i kritiků bylo jasné, že se objevil mimořádný talent, který je již ve svých dvaceti letech schopen vyzrálého hudebního projevu reflektujícího pohled na život a svět prostřednictvím dominanty, kvarty a kvinty. Úvodní boogie „Outside of This Town“ ze zmíněného debutového alba je dlouhodobě Ingramovou nejposlouchanější skladbou a i díky ní získal baculatý umělec nominaci na Grammy Awards za nejlepší tradiční bluesové album.

Po šesti letech je tedy na pultech jeho již třetí studiová deska, a to v podobě, LP i CD. Hudebně se jedná o ryzí blues s pestrou paletu prvků skládajících se v celek evokující autenticitu, jednoznačnost a sebevědomí. Slyšíme především blues, ale spolu s ním i jazz, pop či hip hop nebo soul. Kromě Ingramových vokálů a kytarových partů vypomohl Kenny Greenburg na kytaru, Tom Hambridge hraje na bicí, Marty Sammon obsluhuje varhany a Glen Worf s Tomem MacDonaldem obstarali basu. Vedle upřímných, přímočarých a rázně prezentovaných skladeb jako „Truth“ s funkovou kytarou v úvodu nebo „Bad Like Me“ s amplionovým vokálem, můžeme spolu s autorem procítit takřka popovou baladu „Nothing But Your Love“. „Crosses“ s poněkud hendrixovským úvodem je syrovým blues obsahujícím krásně vystavěné kytarové sólo s jemným wah-wah efektem. „Voodoo Charm“ s klasickou bluesovou směsí slok, sól a refrénu zaujme klidnými, sofistikovanými vyhrávkami a výtečným frázováním vokalisty. Důraznou „Back to LA“ by patrně nikdo, kdo Ingrama nezná, nepřiřadil k interpretovi věkové kategorie do dvaceti pěti let. Tak zrale a dospěle zní.

Položkou, kterou končí jedenáctiskladbový komplet se stopáží čtyřicet dva minut, je klasické akustické blues „Memphis“ s příjemnou foukací harmonikou Harella Davenporta. Symbolicky uzavírá velmi dobrý set, který by neměl vynechat žádný bluesový nadšenec.     «»