Vždy v minulosti jsem měl pocit, že Dagmar Pecková je konzervativní reprezentantkou operní scény, která nebude nikdy schopna vystoupit z ulity svého žánru. S trochou nejistoty jsem sledoval marketingovou přípravu na seriál představení s názvem „Wanted“, jehož premiéra se uskutečnila dne 12. 4. 2017 v pražské Lucerně. Dva dny nato jsem si „Wanted“ prožil osobně.
Přibližně devět stovek diváků sledovalo v úvodu představení otevření opony kruhové scény s dominující nakloněnou postelí a kulisou baru, evokující prostředí německého nevěstince. Na stěně baru je možno celou dobu sledovat překlady textů, které jsou zpívány nejen v němčině, ale i ve francouzštině a angličtině. Jednotlivé skladby jsou propojeny průvodním slovem, které většinou pronáší hlavní protagonistka. Dagmar zvládá náročné představení výborně, a to jak pěvecky, tak i herecky. Posluchač jí věří láskyplnou zpověď při mistrně prožité písni Surabaya Johnny, tklivé Youkali, a stejně tak přijme námořnickou šarádu Pirátka Jenny. Kabaretní projev s prvky šantánu sedí operní divě jako ulitý a v několika málo pohybových kreacích spolu s tanečníky z Jednotky rychlého nasazení neztrácí dech ani šmrnc. Dagmar tady zúročuje své zkušenosti s náročnými rolemi, jako například Bizetovou Carmen. Dokonce neruší ani klaunská vložka s padajícím chocholem. Kostýmy většinou podtrhují vizuální ztvárnění jednotlivých písní, a jsou navrhované viditelně s rozmyslem a znalostí dobových reálií. Úžasně působí rozmotané sukně tanečnic představující plachtoví lodí v již zmíněné Pirátce Jenny. Dáša se dobře cítí v mužském oblečení a kombinace sako, brýle a klobouk jí sluší. Mužské role si už ostatně vyzkoušela před lety ve zvláštním tematicky laděném koncertním celku. Skladba Morytát Mackie Messera, Weillova patrně nejznámější píseň z Žebrácké opery (libreto Bertolt Brecht, 1928), zazní v představení dokonce dvakrát, nejprve jako otvírák druhé části představení, v úpravě podobné originálu, a na úplném konci jako duet s Jiřím Hájkem, a to už s přidanými modulacemi a českým textem Jiřího Suchého.
Výběr velkého sálu Lucerny prozrazuje snahu režisérů (M. a Š. Cabani) dotvářet atmosféru představení nejen běžnými jevištními postupy, ale i méně obvyklými prostředky, jako je interiér auditoria a přilehlých prostor. V tomto ohledu snad jen škoda obyčejných plastových kelímků na sekt. Tištěný program, který je zdarma k dispozici na každém sedadle, obsahuje řadu informací, které umožňují lépe se orientovat v časové ose příběhu. „Wanted“ je více méně divadelním kusem, který pro dějovou linii využívá životního příběhu Kurta Weilla. Tento německý komponista symfonické a divadelní hudby, žijící přesně první polovinu dvacátého století, ztělesňuje vše, co se v Německu té doby odehrálo. Etapy jeho života tvoří dobrý leitmotiv písňového recitálu. Osud židovského emigranta s mimořádným nadáním, jehož dílo bylo nacisty zakázáno, a který našel nový domov v USA, si zaslouží pozornosti. Dagmar Pecková zvolila správně nejen téma, ale i způsob projekce vlastních mimořádných pěveckých schopností, okořeněných špetkou ironie a nadhledu. Spolu s výbornými muzikanty, tanečníky, výtečným „kamarádem z noční směny“ Jiřím Hájkem (baryton) a dirigentem Janem Kučerou dala vzniknout svébytnému divadelnímu útvaru, který nutí k zamyšlení, má vysokou kvalitu, ale hlavně baví.