Dan Bárta a Robert Balzar Trio.

Dan Bárta a Robert Balzar Trio.

 

Vlahý podvečer pozdního letního dne 19. září 2018. Janáčkovo nábřeží a na něm útulný a příjemný jazzový a bluesový klub s přiléhavým názvem Jazz Dock. Do klubu se přichází po schodech z nábřeží malým parkem. Kouzelný výhled na Vltavu s možností venkovního posezení u kávy nebo dvojky vína. V deset večer zde má začít koncert Dana Bárty a tria Roberta Balzara. Na dveřích je výmluvná cedulka „Vyprodáno“. Interiér má v zásadě jazzové uspořádání, stolky, židle, prostor pro stojící diváky, bohatě zásobený, decentně osvětlený bar, k tomu nevtíravá obsluha a kromě přiměřeného výběru nápojů a malých jídel i speciální ginový lístek. Kapela jamuje již dlouho před dvaadvacátou hodinou, ale těsně před desátou se objevují technické problémy, a tak samotné představení začíná, slovy hlavního protagonisty, s „akademickým šestnáctiminutovým zpožděním“. Jazz, sám o sobě, je civilním způsobem přenesení povznesené nálady pocházející z aktivního provozování hudby na kultivované publikum, přičemž se samotný hudební žánr na kultivaci podílí.

Koncert trvá cca hodinu a půl i s malým přídavkem. Dan Bárta je vtipným a nonšalantním konferenciérem, ale především výtečným interpretem s výbornou technikou hlasového projevu. V průběhu střídá dva mikrofony, každý s jiným dozvukovým efektem. Většinou používá k jednotlivým songům nápovědu v podobě na zemi rozložených textů a elán dobíjí energetickým nápojem. Přesně intonuje a frázování je dokonale taktované s kapelou. Kromě jazzových kompozic zazní v průběhu večera i verze písně od skupiny Cult, byť v jazzové úpravě. Kapela se úspěšně vyrovnává i s aranží písně No Quarter autorů Jonese, Page a Planta, která se v originále objevila na pátém studiovém albu skupiny Led Zeppelin a získala přídomek „halucinogenní“. Bárta ji brilantně zvládá i díky využití harmonizéru. Příjemná je I´ve got you under my skin (Cole Porter), která existuje v desítkách nejrůznějších verzí, včetně té základní swingové. Kapela hraje se zápalem a strhává publikum, které postupně aplauduje některým sólovým partům. Výtečné výkony kontrabasisty Roberta Balzara a bubeníka Kamila Slezáka tvoří šlapající podklad pro kreativní klavír Jiřího Levíčka. Osvěžující jsou Slezákovy experimenty s různými škrábavými a cinkavými zvuky, ať už na činely nebo s pomocí drobných rolniček, nemluvě o hraní holýma rukama. Hlavní pozornost je ale upřena na Dana Bártu. Jistota v exaltovaných polohách, vnitřní prožitek vyjádřený přirozeným pohybem a souznění s jednotlivými muzikanty jsou výrazné atributy jeho projevu.

Trio Roberta Balzara spolu s frontmanem Danem Bártou tvoří opravdu mimořádnou hudební formaci, která by měla snadno vyprodat i mnohem větší sály.