Deep Purple - InFinite 2017

Deep Purple - InFinite 2017

 

7. dubna letošního roku vydala legenda světového rocku, skupina Deep Purple nové album. Jedná se již o dvacátý studiový počin. Skupina se v promu hlásí k evidentní skutečnosti konce své více než padesátileté existence. Většina fotografií je aranžována do zimní atmosféry a evokuje závěrečné období života. V jednom z časopisových titulků hudebníci prohlašují, že jejich důchod bude stejně chaotický jako celá jejich kariéra, ale v prohlášeních týkajících se jejich vzájemných vztahů (především Gillan vs. Blackmore) je to už trochu smířlivější. Vydání alba provází poměrně masivní světové turné, na němž kapela nevynechá ani Prahu. V USA se k ní na několik koncertů připojí Alice Cooper a Edgar Winter Band.

Album InFinite obsahuje v základní verzi deset skladeb, ale existují i varianty s bonusy v podobě DVD, vinylu NOW What?!, trička, nebo s přidanými, dříve nevydanými skladbami. Jména hudebníků vyvolávají skutečně respekt. Ian Gillan - zpěvák, pravověrný rocker, který si zkusil i sólovou dráhu, ale i například Ježíše v muzikálu Jesus Christ Superstar (Rice a Lloyd Webber). Don Airey – klávesák, který hrál snad ve všech významných rockových seskupeních a po odchodu Jona Lorda do důchodu je stálým členem kapely. Roger Glover a Ian Paice – rytmická sekce, která nastavila hardrockovou laťku tak vysoko, že na ní většina basáků a bubeníků ani nedosáhne, natož aby ji přeskočila. A konečně Steve Morse – kytarista, který zastává tu citlivou pozici po problematickém, ale geniálním Ritchiem Blackmorovi. Lze konstatovat poměrně snadno, že kapela šlape skvěle. O malinko více než dřív jsou slyšet klávesy a v některých momentech jsou použité rejstříky trochu nečekané, ale celkově to nevadí. Gillan je velmi dobrý, i když na rockera jeho ráže příliš ukázněný. Výtečná je kytara a o rytmice není třeba mluvit, je přesvědčivá. Kvalita a dobrá tradice se projevují spíše v první části desky. Otvírák „Time for Bedlam“ (Bedlam patrně znamená útočiště pro mentálně nemocné a nikoli transkripci slova Bethelem - Betlém) navozuje tajemnou atmosféru pomocí harmonické parafráze chrámových vícehlasů. Skladba byla áčkem singlu, kterým mohli posluchači ochutnat něco z hostiny, která měla teprve přijít. O banket se však nejedná. Ochutnávka je víc než jen spoilerem. Béčko singlu, houpavá „All I´ve Got Is You“ (na albu č. 3), má příjemné kytarové vyhrávky a sympatické tempo. „Hip Boots“ sice vychází ze standardního čtyř čtvrťového schématu, ale „Parplové“ si tu s rytmy poněkud pohrávají a je patrné, že komplikovat kompozici je baví. Album jde s blížícím se koncem s invencí poněkud dolu. Těžko pochopitelný přidaný efekt do Gillanova vokálu ve skladbě „Birds of Pray“ zastiňuje dobrý riff, na němž je skladba vystavěna. Překvapivé je i zařazení „Roadhouse Blues“ z autorské dílny Doors, a to ve verzi, která nepřekonává originál, a navíc má stopáž přesahující šest minut. Jakoby kapele docházel trochu dech. Je sice příjemné slyšet matadory hardrockové hudby a zavzpomínat si, ale od autorů „Smoke on the Water“ nebo „Highway Star“ musíme očekávat víc.