Depeche Mode.

 

Depeche Mode.

 

Úplný začátek kariéry skupiny Depeche Mode je asi správné dát do roku 1980, kdy pozici hlavního zpěváka začal zastávat Dave Gahan. Více než čtyřicet let existence kapely provázejí jak nezapomenutelné melodie a úspěchy nejvyššího řádu, tak i propady, podprůměrné nahrávky a smrt jednoho ze zakládajících členů. V rámci šňůry koncertů s názvem Memento Mori se Depeche Mode zastavili na dvojkoncert i v Praze (22. a 24. únor 2024). Anonce o vyprodání obou dvou akcí se potvrdily mimo jiné i tím, že před koncertem postávalo několik jedinců před O2 arénou s psanou prosbou o koupi vstupenek. Oba pražské koncerty měly shodnou strukturu i setlist. Úvod večera obstarala formace Humanist, která nastoupila na pódium krátce po oznámení charitativních aktivit Depeche Mode navázaných na švýcarskou hodinářskou firmu Hublot.

Set předkapely zahajuje mohutný dramatický virbl, který volně přechází do standardní bigbeatové figury – Beast of the Nation. Na to, že skupinu tvoří relativně zkušení muzikanti s dobrou historií, např. Mark Lanegen, Rob Marshall, Mark Gardener a někteří další, je představení hodně obyčejné. Autorská tvorba nezapře jednoho z duchovních otců Dava Gahana, ale samotný set působí nezáživně a nudně s výjimkou třetí věci – Skull (sedmička na eponymním albu z roku 2020). Zvuk je slušný, postranní obrazovky fungují, jen stroboskop je poněkud rušivý.

V průběhu přestávky se hala rychle zaplňuje, až do úrovně své úplné koncertní kapacity. Ve tři čtvrtě na devět přestává hrát reprodukované techno a začíná představení kultovní kapely Depeche Mode. Ostré bílé světlo namířené do publika se plazí po pódiu a muzikanti, jimž není vidět do tváří, zaujímají svá místa. Znějí první tóny zahajovací skladby My Cosmos is Mine z alba Memento Mori (2023), které dalo název i celé tour. Stage je zatím spíše v šeru a členové kapely se drží trochu v pozadí. Pravá show přichází teprve se skladbou Walkin in My Shoes (Song sof Faith and Devotion, 1993), scéna se halí do rudé a na obří obrazovce se objevuje veliké písmeno M. Koncert nabírá na obrátkách a zadní projekce nabízí další a další klipy provázející jednotlivé skladby. V pořadí sedmou Everything Counts (Construction Time Again, 1983), která je tématicky zaměřená na korupci, ozvláštňuje černobílé video, na kterém dominují velké bílé rukavice zatímco Ghosts Again (Memento Mori, 2023) je dokreslena bizarní šachovou partií dvou zjevných duchů s kapucami. Před akustickou vsuvkou, věnovanou zemřelému Andrewovi Fletcherovi, kterou s citem zpívá Martin Gore – Strange Love (Music for the Masses, 1987), ještě zazní již třetí skladba z aktuální desky a koncert jde do své druhé poloviny. Místy nečisté dvojhlasy publikum odpouští a užívá si další klasické skladby géniů techna a elektro popu. Vynikající je I Feel You (Songs of Faith and Devotion, 1983) a Behind the Wheel (Music for the Masses, 1987), se svou vrstvenou strukturou a dominantním tempem. Dave Gahan postupně odkládá sako i košili a zbytek večera točí své piruety jen v tričku, které je zepředu růžové a zezadu černé. O něco slabším trackem je Black Celebration ze stejnojmenné desky, vydané v roce 1986. Dave Gahan v siluetě jeho typické pózy sklánějící se labutě a jeho spoluhráči Martin Gore, Christian Eigner (host) a Peter Gordeno (host) hrají tři poslední písně základního setu, z nichž vyčnívá Stripped (Black Celebration, 1986) a samozřejmě Enjoy the Silence (Violator, 1990), kterou Dave uvádí klasickým zvoláním „Are you ready?“. Přídavek obsahuje komorně laděnou, akusticky pojatou Condemnation (Songs of Faith and Devotion, 1983) s textem obsahujícím symboliku hrdosti, síly a nesmíření se s osudem. Lacinější popěvek Just Can´t Get Enough (1981) vzápětí vystřídají dvě závěrečné výrazné písně Never Let me Down Again (Music for the Masses, 1987) a Personal Jesus (Violator, 1990).

Depeche Mode zvládli roli hrdinů a symbolů své generace s grácií a svůj odkaz dokázali posunout ještě nejméně o dvě generace dál. Koncert drželi i nadšení diváci, kteří s kapelou odtáhli většinu zpívaných partů. Celé představení bylo trochu pohledem zpět do doby, kdy se hudba vydávala novými směry a hledala cesty. Depeche Mode tehdy jednu z takových cest našli a navíc ji dokázali prošlapat pro své následovníky.