Edgar pro Johnnyho.
Edgar pro Johnnyho.
Bratři Wintrové, narození v americkém Texasu rodičům Edith a Johnovi II., jsou viditelnou součástí světového rock´n´rollu a blues. Určitý podíl na jejich popularitě a image má i vrozený albinismus, ale jejich stopa je nepřehlédnutelná především díky instrumentální zručnosti a originalitě pojetí žánru. Byli si vždy velmi blízcí, byť se jejich cesty několikrát rozešly. Teď se bratři shledali neobvyklým způsobem, a sice při příležitosti tribute alba, které vyprodukoval a natočil mladší ze sourozenců Edgar pro svého před osmi lety zemřelého bratra Johnnyho (1944 – 2014). V dubnu vydané album obsahuje sedmnáct skladeb a vydrží hrát hodinu a čtvrt. Na počest mimořádného kytaristy a osobitého zpěváka J. D. Wintera III. se sešly opravdové bluesové veličiny, jako například Joe Bonamassa, Robben Ford, Kenny Wayne Shepherd, Joe Walsh, Steve Lukather, a řada dalších. Rytmiku obstarává Gregg Bissonette na bicí a dva střídající se baskytaristé Sean Hurley a Bob Glaub. Z alba je cítit Edgarův vztah k žánru, ale především k bratrovi a jeho odkazu. U některých skladeb se zhostil vokálu, u jiných dal průchod své schopnosti hrát na více nástrojů. Přesně podle Johnnyho zvyklostí otevírá desku Brother Johnny svižná Mean Town Blues (J. Winter) a na ni navazuje jedna z perel Still Alive and Well (R. Derringer). Klidnější Lone Star Blues s hostujícím Kevinem Moorem (Keb´Mo´) je číslo tři. Mistrovsky zpracované jsou některé klasické tracky, například Berryho Johnny B. Goode, nebo Derringerova Rock´n´roll Hoochie Koo s až příliš uhlazenými backvokály. Kromě řady převzatých songů se na desku vešly i Johnnyho autorské. Guess I´ll Go Away, I´m Yours and I´m Hers s Billy Gibbonsem, výborná a šlapající Self Destructive Blues (hostující Joe Bonamassa) a především nádherná Stranger s citlivou a autentickou kytarou Joea Walshe a trochu akademickým zpěvem Michaela McDonalda. Nemůže chybět Winterova oblíbená dylanovka Highway 61 Revisited ani Jumpin´ Jack Flash od Rolling Stones (hostující Phil X). Závěrečná End of the Line je epilogem (autor Edgar Winter), který nostalgicky uzavírá skvělou jízdu Johnnyho Wintera po koncertních sálech, stadionech a klubech po celém světě. Myslím, že Johnny by byl za album Brother Johnny rád a Edgarovi by poděkoval.