Foo Fighters.

 

Foo Fighters.

 

Pořád ještě vycházejí alba, která byla natočena před začátkem pandemie. Jedním z nich je i nová deska Medicine At Midnight. Hlavním tahounem vydavatele tohoto alba, kapely Foo Fighters, je nezpochybnitelně David Grohl, původně bubeník Cobainovy Nirvany. Grohl založil Foo Fighters v roce 1994 v Seattlu a v následujícím roce vydal, jako jediný oficiální člen souboru, první album s eponymním názvem. Zpočátku relativně časté personální změny v obsazení časem pomalu ustaly a vykrystalizovaly v sestavu Dave Grohl, Nate Mandel, Pat Smear, Taylor Hawkins, Chris Shifflet a Rami Jaffee. Posledně jmenovaný je dlouhodobým klávesistou a byl oficiálně přidán do seznamu členů kapely v roce 2017. V porovnání s dosud posledním vydaným počinem Foos Concrete And Gold (2017) je nová deska oproštěnější od politiky a má kratší souhrnnou stopáž. Devět skladeb trvajících celkem 37 minut se dá absolvovat na jeden zátah a ještě zbude chuť na opakovaný poslech. Úvodní Making a Fire zaujme výrazným kytarovým riffem a poněkud lacinou lalací, určenou zřejmě pro stadiónové koncerty. Druhá v pořadí je Shame Shame, nápaditá v kreaci, shozená nadbytečným digitálním hand clapem. Výborná je Cloudspotter se silným refrénem. Dýchá z ní napětí a upřímný muzikantský drive. Naléhavá balada s názvem Waiting On A War má neobvyklou stavbu díky zvolenému efektu acceleranda. Titulka Medicine At Midnight je pátým trackem, má zjevně hitové ambice a obsahuje kytarové sólo, kterých je na desce opravdu pomálu. Příjemným zjemněním jinak energií nabitého track listu je předposlední skladba alba, více méně akustická Chasing Birds. Naopak poslední píseň Love Dies Young by mohla být klidně dvojkou nebo trojkou na jiném albu FF díky svému tempu, kytarovému riffu, textu i instrumentaci. Foo Fighters svou půlnoční medicínou nabízejí velmi kvalitní set skladeb s několika sympatickými inovacemi. Stojí za to se k nim vícekrát vrátit a dát volume pořádně doprava.