Korn. Praha 2022.

Korn. Praha 2022.

 

První polovina devadesátých let dala vznik nové vlně metalu (nu-metal), jejímž hlavním reprezentantem a průkopníkem se stala skupina KoЯn. Sestava pěti Američanů z Kalifornie dosud vydala třináct studiových alb a stala se fenoménem, který vyprodává haly a často bývá headlinerem festivalů po celém světě. Jejich přínos tvrdé a nekompromisní muzice tkví mimo jiné v novátorství. Proto není snadné vytvořit definici jejich hudby a ustálit se na zařazení Korn do přesného žánru. Kromě uvedeného nu-metalu se nabízí i alternative metal nebo progressive metal s různými přídomky jako hip hop nebo electro. Na šuplíku, do kterého správně patří Korn, ale málo záleželo mnoha tisícům návštěvníků pražského koncertu (27. 5. 2022, Tipsport Aréna). Ti si přišli pro zážitek. Vyprodané hlediště nejprve přivítalo kalifornskou trojici Fever 333. Velmi dynamický nástup muzikantů kořeněný blikáním ostrých baterií světel do publika přešel po chvíli do politických proklamací a výzev. Skladby postavené na rytmických samplech a dunivých basových liniích byly směsí punku, rapu a metalu a výrazným prvkem byla evidentní pohybová zdatnost všech členů kapely. Fever 333 roztleskali a roztančili arénu a připravili publikum na hlavní hvězdy večera.

Ve 21,18 zazní úvodní tóny kytary Jamese Schaffera a všichni poznávají jednu z nejúspěšnějších skladeb Korn všech dob Falling Away From Me  (Issues, 1999). Téma sebevraždy a domácího násilí dostává naléhavější podobu díky hutným basovým riffům hraným na pětistrunný nástroj, exaltovanému projevu zpěváka Jonathana Davise a neklidné světelné show. Druhou skladbu Got The Life (Follow The Leader, 1998) už zpívá publikum s kapelou. Střídmá statická zadní projekce neruší a velmi dobrý, zřetelný zvuk je příjemným překvapením. Šestka Shoots and Ladders (Korn, 1994) má dudácké intro, po kterém se na posluchače valí jedna dětská říkanka za druhou skandovaná Davisem. Smyslem tohoto neobvyklého propojení je upozornění na noirový obsah celé řady běžných dětských rýmovaček. V Lost In Grandeur (Requiem, 2022) předvede Davis rejstřík svých pěveckých schopností, když přechází ze standardního metalového vokálu do hrubého prsního projevu typického pro death metal. Vzápětí přichází z pódia dotaz na diváky: „Proč jste sakra tak potichu?“ Řev, jekot a pískot však dokazují, že publikum koncert pozorně sleduje. Řada refrénů má zřetelnou odezvu formou chorálu z plochy pod pódiem. Předposledním trackem základního set listu je Coming Undone (See You On The Other Side, 2005). Volnější tempo, fialově svícená scéna a vložení queenovské We Will Rock You je dokonalou předehrou k finálové FreakOn A Leash (Follow The Leader, 1998) s disonantní kytarou a skatem. Přídavek ohlašují pulsující světelné efekty a pomalu se trousící muzikanti. Úvod obstarává It´s On/Trash/Did My Time (Follow the Leader, 1998/Issues, 1999/The A Look In The Mirror, 2003). Bubenická vložka patří mezi méně výrazné momenty. Úplně poslední skladbou je letitá Blind (SP, 1994), při které tryskají papírové girlandy, Davis chrčí text do mikrofonu upevněného do stojanu ve tvaru stylizované ženské postavy, publikum je v absolutním varu a nikomu se nechce domů. Členové kapely ještě rozhazují trsátka a paličky na všechny strany. Přesvědčivý výkon kapely omámil Prahu. Nikoli poprvé a patrně ne naposledy.