Limp Bizkit.

 

Limp Bizkit.

 

Nejdřív se mi zdálo, že Fórum Karlín bude 3. dubna 2023 příliš malé pro tak významnou kapelu, jakou jistě jsou Limp Bizkit. V průběhu vystoupení druhé předkapely Wargasm jsem se ale trochu obával, zda se vůbec avizovaná kapacita 3000 lidí naplní. Nejistota však nebyla na místě. Sál se zaplnil, a z fanoušků floridské rap/nu-metalové formace Limp Bizkit tryskala energie jako z gejzíru Steamboat (největší na světě, k vidění v Yellowstonském parku).

Sam Matlock a Milkie Way, kteří v Británii před pěti lety utvořili tandem prezentující elektronický rap metal, jsou supportem pro letošní turné Limp Bizkit (Still Sucks). V trochu nesrozumitelném zvuku, který se valil z pódia, zaujala štíhlá, světlovlasá, spoře oděná zpěvačka Milkie, která po počáteční intonační nejistotě solidně zvládla zpěv, hru na baskytaru i pohyb po scéně. Trochu topornou gymnastiku do půl těla svlečeného kytaristy Sama Matlocka s červenou kytarou Jackson ve tvaru blesku, osvěžil při závěrečném tracku Spit (2020, single) hostující klávesák akrobatickou hvězdou a zběsilým pobíháním ze strany na stranu.

Krátce před půl devátou už pódium patří pětici Fred Durst (zpěv), John Otto (bicí), Wes Borland (kytara), DJ Lethal (sample, klávesy) a Sam Rivers (basa). Limp Bizkit, kteří příští rok oslaví třicet let, vydali za dobu své existence pouhých šest alb. Přesto dokážou sestavit playlist z pětadvacítky skladeb tak, že neztrácí na údernosti. Pravda, několik z nich jsou covery (Goerge Michael, Nirvana, INXS, Ministry, Who), ale originální pojetí je ospravedlňuje. Intro obstarává DJ Lethal sedící u svých instrumentů nad středem pódia v jakémsi druhém poschodí. Po úvodní Show Me What You Got (Significant Other, 1999) přichází Out of Style (Still Sucks, 2021), zpopularizovaná klipem, ve kterém na sebe členové kapely berou podobu světových leadrů (Putin, Biden, Zelenskij, Kim Čong Un). Podstatné je podmanivé tempo skladby a klenutý, hallem zdůrazněný vokál Freda Dursta. V rychlém sledu zazní další tři věci z dosud posledního alba kapely. Po punkově laděné Barnacle si publikum s chutí zazpívá Rollin´(Air Raid Vehicle) a po ní další čtyři songy z alba Chocolate Starfish and the Hotdog Flavored Water (2000). Hlasivky dostanou zabrat při celou halou zpívaných refrénech My Generation a My Way ze stejného LP. Skvělá je Eat You Alive (Results May Vary, 2003) i Gold Cobra ze stejnojmenné desky (2011). Diváci jsou ve varu a řada z nich je v absolutním transu. Ti pozorní vnímají bizarní oblečení bosého basisty Riverse, černou obličejovou masku Wese Borlanda i mohutnou baterii bicích natlačenou do pravé části jeviště, postavenou netradičně bokem k publiku. Bělovousý Fred Durst má na sobě obligátní XXXL bílé sportovní triko s číslem tři a jmenovkou BIZKIT. Základní set končí výtečnou Take a Look Around (Chocolate Starfish and the Hotdog Flavored Water, 2000) s jednoduchou, ale působivou Borlandovou kytarou a bezchybným Durstovým frázováním. Bouřlivé ovace přivádějí kapelu po pauze zpět, a ta, pro české publikum překvapivě, úplně vynechává Behind Blue Eyes (Results May Vary, 2003), patrně pro její rozporuplné přijetí odbornou kritikou a dlouhodobou nízkou oblibu ve světě. Namísto ní zazní rapová Dad Vibes (2021) a důrazná Break Stuff (1999). 

Strhující vystoupení Limp Bizkit mělo dobrý zvuk, střídmé, empatické a žádnými zbytečnostmi nezatížené moderování, výborné instrumentální výkony a především elektrizující, všudypřítomnou energii prýštící jak z muzikantů, tak i z nadšeného publika.