Rufus Miller.

Koncert britského kytaristy Rufuse Millera v pražském Paláci Akropolis patřil k těm spíše nevýrazně anoncovaným akcím. K dispozici byly pouze informace o místě konání a času, dále to, že support obstarají čeští Rotten Hands a že zvláštním hostem bude sestra Rufuse, Misty Miller. Skupina Rotten Hands skutečně vystoupila s asi čtyřicetiminutovým setem. Kombinace blues, zemitého big beatu, scénické hudby a kakofonie nepostrádala zajímavosti, stejně tak jako časté migrování hudebníků od bicích přes baskytaru až po klávesy. Občas nejistý vokál Louise Traoreho a nepřesná rytmika neubraly nic na naléhavosti dobře zvládnuté poslední skladby setu „Digger“.

Po úpravě pódia se z levé části zákulisí vylnula postava kytaristy a zpěváka Rufuse Millera, který zahájil hlavní část večerního představení devítkou ze svého zatím posledního alba Basement (2025), akusticky pojatou „Take my time“. Na druhou skladbu ze stejného alba „Call them out“ se už přidává celý zbytek ansámblu, Andy Thompson na baskytaru a Bob Kessels na bicí. Začíná koncert plný grunge, britského rocku, ale také punku, hard rocku a folku. Řada věcí je provázena typickým harmonizovaným dvojhlasem Rufuse a Andyho připomínajím Alice in Chains a vůbec americkou grunge scénu. S ohledem na pouhá tři vydaná alba a večerní program čítající včetně přídavku přes dvacet skladeb, dojde takřka na celý repertoár. Třetí kus „Idle Hands“ je z prvního vydaného alba Pop Skull (2018) a Rufus začíná se svými promluvami k publiku, při nichž pomocí ladičky mění způsoby ladění pro jednotlivé skladby. Například pro čtveřici „Down to Church“ z EP Fly me Away (2024), „Killing our Friends“ (Pop Skull, 2018), výrazně punkovou „Basement“ a „A Minute Longer“ (Basement, 2025) ladí svého Nelsona do drop D ladění, aby pro vyznění skladeb získal plnější, rezonující tón D. Kapela báječně šlape, Bob Kessels je přesný, úderný, se smyslem pro dynamiku, navíc výtečně sehraný s vytáhlým Andym. Postupně zazní prakticky celé album Basement, z něhož vyčnívá poněkud výstřední a bláznivá „Rat Sandwich“ s pestrou paletou Rufusových grimas a šklebů. Čtyřicetiletý frontman, který se narodil v londýnském Hammersmithu, a jehož otcem není nikdo jiný než původem argentinský kytarista Dominic Miller známý z působení u Philla Collinse, Pretenders a především u Stinga působí uvolněně, užívá si přízeň pražského publika a viditelně dává do výkonu veškerou energii. Není na scéně žádným nováčkem, má sám již odehráno několik let se Stingem, jeho hra na kytaru je jistá, přehledná, má výtečnou pravou ruku, jen by mu kvůli častému přelaďování přišel vhod asistent, který by mu na krk pověsil připraveného druhého Nelsona. Koncert se zvolna blíží k závěru. Další písní z aktuálního alba je v klidném tempu hraná „Stoned in Morocco“ se sabbathovským riffem na basovou kytaru a mazlivým vokálem Rufuse a Andyho. „Baby You´re the One“ z Pop Skull, s propletenými hlasy obou vokalistů je posledním skladbou základního setu. Po kratičké přestávce se kapela vrací na třískladbový přídavek, kterým celé představení končí. Rufus, Andy a Bob pózují s publikem za zády pro vlastní fotografy. Perfektním instrumentálním výkonem, kvalitní autorskou hudbou a sympatickým vystupováním nadchli publikum.

Sestra Rufuse, Misty Miller nepřišla.