SLASH a Phil Campbell.

SLASH a Phil Campbell.

 

V pražské O2 aréně, 9. února 2019, se hrál big beat, nebo spíš hard rock, vlastně tak trochu heavy metal. Přijely dvě formace, které tento žánr reprezentují, a obě spojovala jedna sympatická okolnost. Úcta, vzpomínka a hold zemřelému nestorovi hard rocku/metalu (to lomítko je odkazem – oslím můstkem  – na hlavní hvězdu tohoto večera) Lemmymu Kilmisterovi. Tento britský baskytarista a zpěvák skupiny Motorhead se stal opravdovou legendou zmíněného hudebního stylu. A to dokonce ještě za svého života. Jak Phil Campbell tak i Myles Kennedy ho během jinak skromně pojatého moderování jmenovali a srdečně pozdravovali jeho nebeskou kapelu. Phil Campbell and the Bastard Sons začali úderem osmé a jejich více než čtyřicetiminutový set zahrnoval zejména písně z posledního alba The Age of Absurdity (2018). Phil je známý především jako kytarista Motorhead z let 1984 až 2015. V přeházeném pořadí zazněly například autorské aktuality Ringleader, Freak Show, Dark Days, Get on your Knees a další. Zvuk kapely byl, na support, velmi solidní a zejména Dark Days se svým houpavým rytmem a výborným vokálem vyzněla báječně. Tribute Lemmymu v podobě Ace of Spades byl sympatický, ale kdo zná důvěrně Motorhead spíše zavzpomínal na originál. Pětičlenná sestava (otec a tři synové, plus Neil Starr), která hrála zpola zaplněné aréně, splnila svůj úkol na jedničku a čekalo se na hlavní chod.

Tím byl jeden z nejlepších kytaristů současnosti, třiapadesátiletý Saul Hudson známý pod pseudonymem Slash. Proslavil se zejména jako kytarista Guns and Roses a jeho věhlasu napomohl rovněž úspěšný projekt Velvet Revolver (hard rock/grunge). V pražské O2 aréně se představil se svojí kapelou The Conspirators a zpěvákem Mylesem Kennedym. Současná tour je zaměřena na propagaci aktuálního alba vydaného na sklonku loňského roku (Living the Dream). Bezmála dvouhodinové vystoupení obsahovalo, po hudební stránce, vše potřebné. Zvuk byl zpočátku dobrý. Později, patrně vinou ne zcela zaplněné haly, se začaly některé zvuky tříštit a například sólovým partům hlavního kytaristy přestalo být rozumět. Světelný park byl spíše průměrný a vizuální či pyrotechnické efekty chyběly úplně. Výtečný výkon předvedl Kennedy, který bezchybně intonuje, má potřebný rozsah a srozumitelně frázuje. V první polovině koncertu však působil trochu submisivně a divák ho musel tak trochu hledat. Kromě titulní skladby nového alba The Call of the Wind zazněly třeba Sugar Cane nebo The Great Pretender. Klidnější Starlight, pocházející z roku 2010 byla potřebnou změnou dramaturgického výběru, který bez přestávky chrlil na publikum tracky ve vysokém tempu. Členové kapely The Conspirators Bobby Schneck (kytara), Todd Kerns (basa) a Brent Fitz (bicí) mají značnou posilu v Mylesu Kennedym, který přes svůj zdravotní hendikep (tinnitus) patří k absolutní špičce rockového zpěvu. Samostatnou kapitolou je Slash. Pódiová ikona, v neodmyslitelném cylindru, slunečních/reflexních brýlích s mnoha prsteny na pravé ruce, předvádí neobyčejné běhy po hmatníku Les Paula, které však nejsou samoúčelné a opravdu dávají smysl. Absence velkoplošných obrazovek nedovolila divákům sedícím mimo stojící kotel pod pódiem užít si Slashovu vrtulku, kdy se s pokrčenýma nohama točí dokola a přitom hraje ta nejsložitější sóla. Písně mají ve většině refrénů vícehlasy, takže se uplatní i Kernsův vokál. Problémem ale je minimum hitových skladeb, které by set list osvěžily. Vystoupení je tak sice instrumentální exhibicí výjimečné individuality postavené na výborné rytmice a mimořádném výkonu vokalisty, ale je relativně snadno zapomenutelné, protože nepřináší žádné extra okamžiky.