The Big Bad Blues - 2018

The Big Bad Blues - 2018

 

Billy Gibbons – chlapík se zrzavým vousem, tmavými brýlemi a kloboukem či čapkou je jedním z významných rockových veteránů. Texasan, narozený v roce 1949, formoval první kapelu hrající více méně psychedelický rock (acid rock) ještě v druhé polovině šedesátých let (The Moving Sidewalks) a podařilo se mu předskakovat Jimimu Hendrixovi a jeho Experience v roce 1968. Kromě muzikantských aktivit je Billy známý svou sběratelskou vášní pro historická auta (Cadillac Series 62 (1948), Chevrolet Impala (1962), Ford Coupe (1950), Ford Thunderbird (1958), a další), kterou sdílí například s dalším významným kytaristou Jeffem Beckem. Světově proslulým se stal založením formace ZZ Top na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Spolu s Dustym Hillem a Frankem Beardem natočili a vydali 15 alb a kromě prodeje více než padesáti miliónů nosičů, se stali známými díky systematicky budované image a okázalé pódiové show.

V letošním roce se Billy F. Gibbons prezentuje nově vydaným albem s názvem The Big Bad Blues. Na albu se objevují dvě skladby Muddyho Waterse a jedna Bo Diddleyho (Crackin´up). Sám Gibbons říká, že největší výzvou při interpretaci  Standing Around Crying (Waters) bylo neznehodnotit odkaz hudebního velikána. Po pravdě ani úvodní skladba není úplně z pera Billyho Gibbonse. V rozhovoru s Paulem Elliottem přiznává, že více než inspirací pro úvodní Missin´ Yo´ Kissin´ byly ručně psané poznámky jeho ženy Gilly Stilwater, které napsala, když Billy stále dokola obehrával stejné tři akordy a nemohl se hnout dál. Celé album obsahuje 11 skladeb a má úspornou stopáž 40 minut. Set list je založen na kombinaci boogie, rock´n´rollu a blues s klidně vedenou, dobře znějící kytarou. Úvodní track má skvělé tempo, druhá My Baby She Rocks je klidnější a příjemně houpavá, Second Line má výborný refrén a v pořadí pátá Let The Left Hand Know je typická svým mile proklamativním textem o tom, že je třeba nechat levou ruku, aby věděla, kam směřuje ta pravá. Trochu neobvykle znějící je verze Rollin´and Tumblin´, napsaná v roce 1929 Hambonem Newbernem (občas připisovaná Muddymu Watersovi). Není snadné tento tisíckrát rearanžovaný song originálně zpracovat, ale na The Big Bad Blues nepůsobí nepatřičně. Mo´ Slower Blues je opravdu pomalým syrovým blues a Hollywood 151 má roztomilý kytarový štym v úvodu a je klasikou v žánru boogie - woogie. Kořeny tohoto stylu sahají až do dvacátých let minulého století, kdy základním nástrojem pro boogie bylo piáno, ale na svém druhém sólovém albu dokazuje Billy F. Gibbons, že kytara funguje v boogie neméně dobře. The Big Bad Blues je velmi dobrou deskou a stojí za to, se k ní po čase vrátit. Příznačný nadhled autora symbolizuje jeho úvaha, podle které, kdyby nebylo ZZ Top, byl by asi spolu s Dustym lékárníkem, ale když už ZZ Top existují, tak ať si je lidé pamatují, protože je baví dělat velký hluk.