The Good, The Bad & The Queen.
The Good, The Bad & The Queen.
Na svém albu Merrie Land si členové britské superskupiny The Good, The Bad & The Queen kladou rétorické otázky: „Jak je možné, že jsme tam, kde právě jsme?, Co jsme vlastně za zemi? Jsme zelení, jsme příjemní?“ Odpovědi chybí. Je to symbolické vyjádření obsahu desky, která vznikala čtyři roky a je v historii souboru teprve druhou v pořadí. První počin pochází z roku 2007. Jednalo se tehdy o stejnojmenné konceptuální dílo, které dalo kapele netradiční název. Dlouhá pauza mezi dvěma edicemi má své opodstatnění v extrémním vytížení členů kapely a také v okolnostech, které hýbou britskou (více anglickou) hudebně intelektuální scénou. Kromě toho mají všichni řadu jiných muzikantských závazků. Damon Albarn patří spolu s producentem Tonim Viscontim (dříve Bowie) k hlavním autorům letos vydaného projektu. Po dvou letech příprav, v roce 2016, oznámili, že pokračování na realizaci desky je výrazně ovlivněno probíhajícím Brexitem, a že původně plánovaný termín vydání nebude dodržen. Trvalo další dva roky než se Damon Albarn (zpěv – Blur, Gorillaz), Paul Simonon (basa - Clash), Simon Tong (kytara - The Verve, Blur) a Tony Allen (bicí) dobrali konce nahrávacích frekvencí a světlo světa spatřilo kvalitní hudební dílo s osobitou atmosférou soundem připomínající cirkus, kabaret nebo šantán. Texty, které pracují více s představami, náznaky a symboly než s ucelenými příběhy, dokonale doplňují hudební složku, obsahující automatofonické prvky. Úvodní Merrie Land je, po kratičké introdukci, vstupní branou do světa, ve kterém je více otázek než odpovědí. Aranžmá, která mají prakticky v celé stopáži pitoreskní orchestrionový pel, vytvářejí dojem divadelního hudebního doprovodu k politicky angažovanému představení alternativní scény. Gun to the Head, s Albornovým piánem, disonantní souhrou zobcových fléten a rozverným refrénem, je jednou ze dvou skladeb uvolněných pro on-line poslech. Výborné jsou waltz Nineteen Seventeen a mužským sborem okořeněná Lady Boston. Pátá v pořadí Great Fire skutečně navozuje atmosféru požáru pomocí zvukových efektů, které připomínají sirény a davy v ulicích. Dojem zmatku ještě násobí klopýtající bicí, mužský sbor a Albornův úpící vokál. Vrcholem alba je smutná a melancholická Ribbons s příjemně skřípající španělou a dovedně aranžovanými varhanami. Na celém albu jsou logicky patrné prvky pocházející z tvorby Blur i Gorillaz, přesto má svérázný charakter a osobitý šarm. Damon Albarn vydal během osmnácti měsíců již třetí plnohodnotné album. Kvalitě Merrie Land však tato nadprodukce nic neubírá.