Tool. Po třinácti letech.

 

Tool. Po třinácti letech.

 

Americká rocková formace Tool vznikla v roce 1990 v Los Angeles. Za svou existenci vydala kapela pět alb. Prvním počinem však bylo tzv. EP (extended play, delší stopáž než singl, ale kratší než LP) s názvem Opiate. Současná sestava hudebníků se ustálila v roce 1996 při natáčení druhého studiového alba Ænima. Došlo k výměně na místě baskytaristy. Odcházejícího D´Amoura nahradil Justin Chancellor. Při následném turné po Austrálii a Novém Zélandu byl vypuštěn první z mnoha aprílových „žertíků“, ve kterém tehdejší webmaster skupiny uvedl na stránkách The Tool Page, že po dálniční autonehodě kapelového autobusu jsou nejméně tři členové Tool v kritickém stavu. Ænima katapultovala kaliforňany na špičku žánru progresivní metal. Na následujícím veleúspěšném, sedmdesát šest minut dlouhém albu Lateralus si Tool přidali do popisu stylu rovněž art rock a progressive rock. V dubnu 2006 vyšlo čtvrté album 10.000 Days. Magický černý obal obsahující uměleckou grafiku doplňují speciální brýle pro 3D vidění. Ve stejném roce se Tool představili v holešovické aréně v Praze. Atmosférou neobvyklý koncert uvedl zpěvák Maynard James Keenen prosbou, aby se v hale nekouřilo, protože v opačném případě by nemohl předvést bezchybný pěvecký výkon. Nejen Keenan, viditelný pouze jako silueta na velkém plátně, ale také kytarista Adam Jones, basista Chancellor a bubeník Danny Carey, s obří baterií bicích nástrojů, tehdy nabídli ne zcela zaplněné sportovní hale výtečný hudební zážitek. Následující roky jsou Tool vidět spíše v Americe a Asii. Po pauze trvající třináct let přicházejí konečně s novou deskou, kterou již dlouho slibovali. Její název je Fear Inoculum. Sedm skladeb, které dohromady trvají hodinu a devatenáct minut tvoří základní verzi. Existuje ale také digitální verze, která má stopáž přes osmdesát šest minut. Kromě instrumentální Chocolate Chip Trip, která je bubenickou exhibicí, mají všechny kompozice více než deset minut. U Tool jsme zvyklí nejen na rozměrné opusy, ale také na neobvyklé rytmy. Narazit na skladbu, či alespoň její část v běžném čtyřčtvrťovém taktu, je nesnadné. I to se však nakonec podaří. Poctivý, rockově metalový spodek je ozdoben spoustou přechodů, při kterých Carey využívá snad celý arzenál, který má ve své soupravě k dispozici. Mimořádné je řešení vokálů, které jsou propracované, barvité a občas jsou připomínkou toho, jak Jon Anderson (Yes) přistupoval ke zpěvové lince. Často užitou formou je staccato, ke kterému se Kennen uchyluje právě z důvodu nejrůznějších sedmi osminových či dvou, za sebou jdoucích tříčtvrťových taktů s přidanou dobou. Fear Inoculum chybí hit, ale zase tak překvapivé to není. Tool si nelibují ve stopážích ani strukturách skladeb, které by vyhovovaly rádiím a jejich dýdžejům. Celkově je album spíše klidné, s dobrými riffy, báječnou rytmikou a výtečným zpěvem. Culling Voices a 7empest jsou skladby, které si zaslouží pozornost mimo jiné proto, že naplňují to, co zmínili sami členové skupiny, a sice, že je baví zakomponovat píseň do písně. Snad nebudeme čekat na další dílo těchto mimořádných muzikantů dalších třináct let.