W. V. H.

 

W. V. H.

 

Podle názvu by dnešní pojednání mohlo být výletem o mnoho let zpět, a tématem by mohlo být umění pánů Wericha, Voskovce a Horníčka (podle počátečních písmen protagonistů). Ale není tomu tak. Pod iniciálami WVH se skrývá talentovaný syn úspěšného otce. Oním úspěšným rodičem je Eddie Van Halen, syn Holanďana a Javajky. Písmeno dvojité vé znamená Wolfgang. Trochu méně obvyklé jméno pro amerického chlapce získal „Wolf“ podle Wolfganga Amadea Mozarta a rodiče tím přidali do vínku novorozence další muzikantské geny. Tradice jména Van Halen je spojená se stejnojmennou hard rockovou skupinou, která vydala za dobu svého působení třináct studiových alb. Eddie, pracovitý a šikovný kytarista je již bohužel po smrti, ale jeho krev koluje v multiinstrumentalistovi Wolfgangovi. Propojení generací je navíc dokonáno názvem prvního alba i performující kapely, a sice Mammoth. Mezi lety 1972 a 1977 se totiž Van Halen jmenovali právě Mammoth. Letos vydané album (11. června 2021) vznikalo již od roku 2013. A na otázku proč to trvalo tak dlouho, zazněla odpověď: „Protože to mohlo trvat tak dlouho.“. Ve čtrnácti skladbách hraje Wolfgang na všechny nástroje a náleží mu rovněž všechny vokály. Desky, na kterých je instrumentálně a vokálně pouze jeden interpret, vznikaly i v minulosti, např. Mike Oldfield – Tubullar Bells. Rizikem podobných počinů bývá slyšitelně méně nápaditý některý z důležitých nástrojů. U W. V. H. je to spíše vokál, který se zdá v prvních skladbách kvalitní a nosný, ale postupně je pouze dobře technicky odvedený, bez potřebného charizmatu. Wolfovy oblíbené bicí šlapou dobře a jsou i dostatečně pestré. Basové linky se opírají o zkušenosti nasbírané z živých vystoupení s kapelou Tremonti a samozřejmě kytarové party vycházejí z otcovy školy. Album se skoro hodinovou stopáží je trochu nevyvážené. Úvodní sedmička skladeb slibuje rockový, až hard rockový zážitek. Kytarové riffy, tempo i aranžmá tomu odpovídají. Po skladbě Mammoth (č. 7) přichází uklidnění v podobě vrstevnatými vokály ozvláštněné Circles. Následující Big Picture se ještě vejde do avizovaného hard/pop rockového formátu.  Ale desítka Think It Over je v podstatě popovka, zatímco jedenáctka You´re To Blame má grunge/prog rock charakter náležející spíše losangeleským Tool. Následující Feel má dobrý refrén, šest a půl minutová Stone působí, přes zajímavý rytmický podklad trochu bezradně. Závěrečná Distance je tryznou za zemřelého otce. Album, jehož správným názvem je Mammoth WVH, naplňuje atributy solidního debutu, ale mladý Van Halen musí ještě přidat, aby se dalo říct, že jde úspěšně v otcových šlépějích.