21. srpen a zatmění slunce

Událostí století v severní části Spojených států amerických je nepochybně úplné zatmění slunce. Tento výjimečný úkaz připadá na den 21. srpna. Tisíce lidí a možná dokonce statisíce lidí se sejdou a sjedou, aby obdivovaly nádheru nebeské podívané. Slunce se na několik desítek minut schová a pak se chválabohu znovu objeví. Zatmění nebeského objektu bylo zatím vždy dočasné. Americké agentury vydávají pro tento mimořádný okamžik řadu bizarních doporučení, jako například, jakou hudbu si pustit při sledování sluneční koróny. Mimochodem dost nahoře jsou v tomto chartu Pink Floyd. I počasí se má vydařit. Nezbývá než Američanům závidět tenhle přírodou poskytnutý happening. My sice u nás v Čechách žádné takové představení nečekáme, ale o to víc a snadněji se můžeme vrátit k jinému jednadvacátému srpnu, a sice k tomu z roku 1968. Pro drtivou většinu z nás to byl rovněž úkaz, mimořádný okamžik a v zásadě i podívaná, která se zas tak často neopakuje. Dokonce i princip dočasnosti byl použit, byť mnohonásobně překonal naše očekávání. Za rok to bude padesát let, co k nám vtrhly armády Sovětského svazu, Bulharska, NDR, Maďarska a Polska a silou zastavily rodící se trochu neumělé demokratické embryo. Oficiální komentář k tomuto neomluvitelnému aktu mluvil o bratrské pomoci. Ne všechny příbuzenské vztahy jsou prostě harmonické. Můj otec později, při podnikových prověrkách v ČKD, označil vojenský zásah vojsk Varšavské smlouvy za okupaci, a byl za to přeřazen na méně kvalifikovanou práci a nesměl být v kolektivu. Bylo to pro nás, kteří jsme v té době žili, vlastně také takové vyvolané zatmění, provázené řadou absurdních doporučení zahrnujících i omezení dostupnosti hudby typu Pink Floyd. Ještě že jsou všechna ta zatmění časově omezená.