Anchorage.

Skoro celý svět vzhlíží ke dvěma státníkům, kteří se mají setkat v aljašském Anchorage (největší město Aljašky, kdysi ovládané Ruskem). Nejen oni dva, ale celá řada dalších osob, které tvoří doprovody. Rozhovor ale proběhne jen mezi “čtyřma očima“, pokud nepočítáme tlumočníky. Na obou stranách je vidět maximální snaha navodit atmosféru setkání dvou nejmocnějších mužů planety, dvou rozhodujících individualit. Tématem jejich rozhovoru má být osud jiné země, republiky, která byla jedním z účastníků opakovaně napadena. Více než tři roky trvající válka zatěžuje ekonomiky mnoha zemí, ničí osudy miliónů lidí, způsobuje pochybnosti, zda opravdu existuje mezinárodní právo, které je vymahatelné a respektované všemi. Flagrantní porušení Budapešťského memoranda, které před třiceti lety odsouhlasili mimo jiné i nejvyšší představitelé obou zemí, které budou jednat dnes na Aljašce, je evidentním znevážením všech principů důvěry. Před dvěma a půl lety vydal Mezinárodní trestní soud v Haagu zatykač na Vladimíra Putina pro podezření z válečných zločinů. Protože však ani USA, ani Rusko nepodepsaly Římský statut, což by znamenalo povinnost USA zatknout ruského vůdce hned po jeho příletu, nečeká nás patrně žádný mezinárodní incident, který by při Putinově zadržení hrozil. Je zřejmé, že už samotné konání schůzky je výhrou sebevědomého Rusa a prohrou neméně sebevědomého Američana. Ale až výsledek jednání, ať už jakýkoliv, bude signálem více směrem k vlastním voličům než ke světu. Na straně Ruska je třeba, aby výsledným dojmem byla představa schopného vojevůdce, leadra a hlídače zájmů své země. Na straně druhé má být potvrzen profil osvíceného mírotvůrce a nadaného mediátora. Spíše z toho ale nebude nic. Další schůzka, na které se nic nevyřeší, jen se bude diplomaticky chřestit zbraněmi. Navíc některé zájmy obou stran jsou společné a dokonce lze nalézt shodné charakteristiky v politické DNA obou státníků, ale i obou národů. Konec konců Američani jsou stejně jen Rusové s koupelnou.