Boris má nové šaty.

Prožívám přímo v Británii nervózní období změny na premiérském postu a masivní obměnu britského vládního týmu. A to dokonce s rozečtenou knihou o Winstonu Churchillovi, kterou napsal Alexander Boris Johnson. Ten se včera stal čtrnáctým ministerským přesedou za vlády královny Alžběty II. Nastupuje po rezignaci premiérky Theresy May, která je označována za osobu, které se nepodařilo zvládnout proces odchodu Velké Británie z Evropské unie ke spokojenosti Britů. Ve svém úvodním projevu zdůraznil Johnson několik vládních priorit, mezi které řadí nepřekročitelné datum brexitu 31. 10. 2019 provázené lepší dohodou, než jaká je nyní v jednání. Neurčité varování adresované kamsi do Evropy vyjádřené tradiční floskulí o tom, že by bylo chybou podceňovat Británii a Brity je spíše marketingovou vatou než sdělením s obsahem. Nový premiér je ve své zemi zhusta chápán jako poněkud líný a sebestředný člověk s nevyřešeným osobním životem, který jen oportunisticky využívá běhu věcí ve svůj prospěch. A to navzdory tomu, že byl po dvě období londýnským starostou, zvládl nesnadnou atmosféru provázející letní olympijské hry v roce 2012 a podle svých vlastních proklamací snížil kriminalitu mladých. Tento statistikou nepodložený úspěch se však později ukázal jako falešný, stejně jako údajný nárůst počtu londýnských policistů. Spolu s manipulací údajů o znečištění ovzduší před letní olympiádou a nevhodnou reakcí na nepokoje v roce 2011 je tím dotvářen obrázek Borise Johnsona, jako přinejmenším rozporuplné figury. Tento pětapadesátiletý syn zámožných britských rodičů disponující historicky tureckou, ruskou, litevskou, německou a francouzskou stopou ve svých genech, má britské i americké občanství a je rozhodně nepřehlédnutelnou postavou. Jakkoli je prezentován spíše negativně a dokonce se objevují hlasy, že je loutkou v rukou mnohem vlivnějších hráčů, je třeba si uvědomit, že je leadrem nejsilnější britské politické formace a reprezentuje referendem potvrzený většinový názor společnosti, že Británie potřebuje ekonomickou i politickou samostatnost. Přes prázdninovou letargii umocněnou bezmála čtyřicítkovými vedry napříč Evropou není nesnadné si představit mocenský dvojblok vedený tandemem Johnson a Trump jak mění zažité představy o smysluplné a k blahobytu vedoucí spolupráci mezi evropskými zeměmi a národy. Především z dlouhodobého hlediska je nutné vnímat i tento nepopulární aspekt jako možnou realitu. Zda je B. Johnson upovídaný, rozmazlený lenoch, nahý král s hermelínem přes ramena, nebo stratég státnického typu se dozvíme nejdéle v říjnu tohoto roku. Do té doby, podle titulku v jedněch britských novinách: "Good luck, dude."