Hodně štěstí a duševního zdraví.

Rok 2018 volně a plynule přešel do roku 2019 a my všichni jsme měli to štěstí, že s osobním přáním nás do následujícího období vyslali postupně všichni nejvyšší ústavní činitelé. Miloš Zeman nepřekvapil obsahem svého projevu, jehož nosnou formou byla přeformulovaná klišé, která někteří mylně považují za bonmoty. Dobře však působilo prostorové aranžmá, které celkem dovedně kombinuje klasické státnické atributy s vánoční tematikou. Změna načasování zveřejnění prezidentova projevu z prvního ledna na vánoční období přináší pozitivum v podobě menší sledovanosti a celkově nižšího dopadu na veřejnost. Proto snad i nabádání k uzákonění povinné účasti ve volbách (obvyklé v zemích Jižní Ameriky, regionálně poněkud vzdálené) spíše zapadne. Stejný osud zapomnění, věřím, stihne i nepatřičný odsudek legitimních demonstrací za odstoupení vlády a ostentativní poukázání na výsledky průzkumů veřejného mínění „prokazující“ nedůvěru veřejnosti v média, televizi, neziskové organizace a církve. Přibližně dvacet pět minut trvající projev měl rozvláčné tempo, ale větší švih se patrně nedal očekávat. Do rozdávání nadčasových myšlenek se pustil i Andrej Babiš, který prošpikoval odpovědi svého novoročního rozhovoru sebechválou. Žadonění o podporu návrhu na zkrácení stavebního řízení, ideálně na jeden rok! napříč politickým spektrem vyznívá komicky ve světle faktu, že Andrej Babiš má své lidi a sebe ve vládě již pět let. Celkový dojem, jako vždy, korunovaly nevhodné brýle s XXL dlouhými stranicemi ignorující multifokální řešení potíží s viděním nablízko i na dálku. Lepší mohla být i volba kravaty do nově zakoupeného saka. Jako kdyby se Monika a Lucie přestaly starat o manželovu/premiérovu image. Společným rysem příspěvků předsedy dolní komory Parlamentu Radka Vondráčka a předsedy Senátu Parlamentu České republiky Jaroslava Kubery byl nešikovně použitý mobiliář. Především umístění pracovního stolu do takřka volného prostoru by možná slušelo vizionáři představujícímu poslední výstřelek v oblasti informačních technologií a nikoli nakřivo sedícímu nudnému patronovi (Radek Vondráček). Použití čtecího zařízení a protagonistův libový úsměv přispěly k nemastnému, neslanému dojmu z projevu, který zastřeně nabádal k méně kritickému pohledu na kauzy aktuálního premiéra a poučoval o tom, co je demokracie. Podle Vondráčka prý „Demokracie není rychlá a efektivní, to není ani jejím smyslem a účelem.“ Sic! Bezmála čtvrthodinové mluvení však Vondráček překvapivě nezvládl zejména fyzicky a postupně se víc a víc hroutil ke své pravé straně. Nastavenou laťku spíše podlezl i Jaroslav Kubera, který při svém novoročním sdělení s evidentní nervozitou pouze mentoroval a k ničemu jinému se vlastně nedostal. Jiný způsob sezení a květina ve váze na prázdném kulatém stolku by bývaly pomohly zažehnat odér naprosté zbytečnosti předtočené osmiminutovky. Ten, kdo vynechal všechny čtyři „státnické“ projevy, o nic nepřišel.