Průměrný důchod je aktuálně 19.438,- Kč. Je to tedy částka, která přibližně odpovídá hrubému měsíčnímu příjmu ve výši 23.500,- Kč, což je plat jihomoravského skladníka, pracujícího na plný úvazek na ranní směny. Je to pro lidi na odpočinku málo, nebo ne? Rychlá, pravdivá, ale vyhýbavá odpověď je, že částka odpovídá všem okolnostem a parametrům, které je třeba vzít v úvahu a navíc je důsledkem mizivé aktivity politiků v této oblasti. Je třeba si uvědomit, že v ČR žije jeden milion šest set čtyřicet pět tisíc důchodců, tedy skoro šestina populace je v postproduktivním věku. Tím tedy každé, byť malé zhodnocení, způsobí dramatický náklad pro státní pokladnu. Jen pro ilustraci: zvýšení penzí, řekněme o 2.000,- Kč, by zatížilo státní pokladnu v prvním roce platnosti o bezmála 40 miliard korun. Návrh na důchodovou reformu před deseti lety předložily a následně odhlasovaly pravicové formace ODS, TOP09 a s nimi VV (Věci veřejné). Tak zvaný druhý pilíř této reformy nabízel určitou volnost v nakládání s částí vlastních odvodů, za předpokladu, že se sám účastník poměrově podílí na tvorbě osobní peněžní rezervy určené na stáří. Odměnou mu měl být motivační bonus. Nedobrá propagace a osvěta tohoto záměru a k tomu kritika opozice způsobily, že zájem o aktivní přístup ke kontrole vlastních financí byl nevýrazný. Po dvou letech byl druhý pilíř zrušen (ANO, ČSSD, KDU-ČSL), a tím se záměr reformovat systém penzí v zásadě zhroutil. Součástí procesu změn v důchodovém systému v polovině druhé dekády tohoto století však byl slib tehdejší vládní koalice vytvořit nový penzijní systém. To se nestalo a nyní stojíme před nesnadno řešitelným problémem. Buď udržíme, nebo i mírně vylepšíme stávající životní úroveň penzistů a budeme kompenzovat inflaci. Či se pokusíme dostat státní finance pod kontrolu, zkrotit rozpočtový schodek tak, abychom se nemuseli omlouvat budoucím generacím, a najdeme opatření, která budou bolavá a nepopulární, ale potřebná. Druhé řešení s sebou nese velmi opatrné zacházení se všemi položkami, které mají navýšit mandatorní náklady. Tj. i s valorizací důchodů. A z druhé strany by měly přijít systémové zásahy snižující komfort některých sociálních skupin a měnící vybrané společenské axiomy. Například věk odchodu do důchodu, či systém sociálních podpor, a další. Problematika penzí je politicky nevděčné a rizikové téma, ale někdo se jí prostě bude muset chopit. I za cenu, že mu to zničí kariéru.