Jsou dnešní děti líné?

Generačně laděná odpověď zní: „Ano“. Existuje přece teď tolik lákadel, které naše děti navádějí k neaktivnímu způsobu života nebo přinejmenším k více či méně omluvitelné prokrastinaci. Chytré telefony, herní konzole, stálé připojení na provozování on-line her, atd. Kdo by odolal? Možná by ale bylo korektnější upravit otázku v záhlaví a rozšířit ji i na dospělé jedince. Tedy, jsme nyní línější my všichni? Jsou snad přicházející generace stále línější a línější? Opomenu-li fakt, že již mnohokrát vedla obyčejná lenost k významným vynálezům, které pomohly změnit úmornou dřinu na snadnou práci, pak uvedená teze příliš pravděpodobně nevypadá. Postupně bychom patrně umřeli na lenost, protože by nás nebavilo se už ani rozmnožovat a udržovat lidský druh a to nás snad opravdu nečeká. To, co je hrozivé, je, aby se z některých současných návyků nestaly opravdové diagnózy typu nomofobie (chorobná panika vyplývající z možné ztráty mobilního signálu), nebo případně některá z forem sociální fobie.  

Řada symptomů však nasvědčuje tomu, že problém není v lenosti. Ti, kteří nikdy nehráli „Tanky“, „Farmu“, „Grepolis“ nebo „Sonic Jump“ pět hodin v kuse, nevědí, kolik námahy to stojí. Je to zkrátka o alternativách. Dokud bude digitálně stvořený svět atraktivnější, než ten skutečný, bude volba jasná. Mizerná úroveň fotbalové ligy, bulvár hemžící se nadbytečnými detaily ze života hokejistů či tenistek, neúměrná adorace „nedostižných“ sportovců, zpěváků, moderátorů, modelek vhání celou generaci a možná i dvě do pasti pseudoúspěchu při prezentování vlastních fotografií a názorů na sociálních sítích.

Nemyslím si, že jsou dnešní děti líné. Jenom potřebují trochu následovatelných vzorů a atraktivněji balenou sportovní nebo uměleckou alternativu.