Kandidátská debata.

Z páteční debaty prezidentských kandidátů organizované časopisem Respekt se omluvila Danuše Nerudová pro zdravotní indispozici. Obsazení bylo tedy čistě pánské. Čtveřice účastníků, na fotce zprava Josef Středula, Petr Pavel, Marek Hilšer a Pavel Fischer diskutovala s šéfredaktorem Respektu Erikem Tabery. Dvě hodiny je solidní porce času. Díky dobré moderaci a za pomoci otázek, které bylo možné poslat prostřednictvím mobilní aplikace, se však nejednalo o marnou investici. Osobní setkání okořeněné možností sledovat vzájemné reakce aktérů určitě pomáhá v mapování terénu a tipování vhodného aspiranta na hlavu státu. Podmínky debaty byly pro všechny rovné, otázky nebyly agresivní, prostředí příjemné, jen možná mohlo být o trochu více humoru a nadsázky. Nejslabším článkem se zdál být Marek Hilšer, který působil nejméně připraveným dojmem a občas prokazoval nedostatečnou orientaci v oblastech, ve kterých prezident hraje klíčovou roli. Například v diskuzi o výběru a jmenování ústavních soudců. Nejpřesvědčivěji působili pánové Středula a Fischer. Při detailním kritickém pohledu však neunikl pozornosti Středulův nepřiměřený důraz na otázky se sociálním akcentem, ze kterého čnělo zaměření na definovanou cílovou skupinu a Fischerovo typické mentorství projevující se pokyvováním nebo kroucením hlavou pokud byla probírána zahraniční politika nebo padla zmínka o Václavu Havlovi. Petr Pavel byl dobrý průměr, ani skvělý, ale ani špatný. Ještě měsíc máme na to, abychom se rozmysleli, komu dáme důvěru, aby využil svých pravomocí ku prospěchu občanů České republiky. Již potřetí to bude přímou volbou, tedy se značným lidovým mandátem. Nemá příliš smysl mudrovat nad tím, zda je přímá volba chybou, nebo naopak vhodným zpestřením jinak zastupitelské demokracie. Pro tuto volbu to tak je, a na nás je projevit svou odpovědnou vůli. Budoucí prezident bude takový, jakého si zasloužíme za svou aktivitu v občanském životě a za svůj přístup k veřejným záležitostem. Zkrátka bude naším odrazem v zrcadle.