Nejsem Brit, ale Čech, a tak mě nejvíc zajímá situace u nás doma, za humny, v té naší kotlině. Chtěl bych vědět, jak je to s oprávněností čerpání evropské dotace na Čapí hnízdo, co nám vlastně chce říct plukovník Šlachta, jaké jsou dopady schváleného zákona o prokazování majetku a kdo nastoupí po uprchlíkovi Vrbovi k české fotbalové reprezentaci.
Kdybych byl Brit, to by bylo něco jiného. Sice by záleželo na tom, jestli jsem „Leave“ nebo „Remain“, ale stejně by mě zajímalo, jestli je Brexit už definitivní. Nebo jestli ještě může dojít k revokaci formou druhého referenda. Nebo zda bude doporučení, které poskytla veřejnost, ignorováno. Asi bych se jako Brit nezajímal skoro o nic jiného, a tak by mi neunikl příběh smíšené česko-anglické rodiny, ve které nechali o Brexitu rozhodnout dvou a půlletou dcerku, která prostě tatínkovi doporučila opustit Evropskou unii. Patrně bych se zamyslel nad tím strategickým, demokraticky docíleným rozhodnutím, které podle všeho přináší velké změny a zakládá se tak trochu na happeningu, aktuálních emocích a hnutích mysli.
Nejsem Brit, jsem Čech, a tak bych rád, aby bylo v éteru méně Brexitu či Breferenda. Je to konec konců na Britech, co s tím udělají a jsem si jist, že naše doporučení a dobré či zlovolné rady nebudou za kanálem La Manche poslouchat.
Pokud u nás bude plebiscit na téma „Čodchod“ , nenechám to na nezletilých a půjdu volit sám. Nejsem Brit.