Maturitu?

V roce 2011 mělo maturitu, případně vyšší vzdělání obsahující maturitu 48,3 procenta občanů. Statistický úřad nabízí i čísla z roku 2019, podle kterých mělo maturitu 61,7 procenta občanů nad patnáct let. Z toho se dá dovodit, že zhruba dva ze tří Čechů mají maturitu. Jsme tedy vzdělaný národ, přesněji řečeno národ studentů. Hodnota vzdělanosti je v čase proměnlivá a jednotlivé vrstvy společnosti ji vnímají různě. V obecné rovině víme, že by se ohledně vzdělání dala řada věcí zlepšit, nebo přinejmenším upravit. Ale většinou na to nedojde, protože je vyšší priorita dána jiným záležitostem. Dlouho se vede debata na téma, jestli by měla zkouška uzavírající středoškolské vzdělání mít vyšší míru důležitosti, odlišnou strukturu či povahu, jiný obsah, formální stránku, charakter. V podstatě každý nově nastupující ministr školství měl ambici s maturitou něco provést. Na scéně se však objevila nová postava s překvapivým prohlášením. Razantní vykročení premiéra z portálu přímo doprostřed dění připomíná omyl herce, který vstoupil na jeviště v nesprávný okamžik. Nikdo úplně přesně neví, proč říká to, co právě říká, ale raději se nikdo nesměje, co kdyby to byl záměr chytrého autora. Prezentované prohlášení by mohlo prozradit možnou pointu, přestože je nepromyšlené, zmatené a amatérské. Žádná pointa však není. Jen zpozdilá snaha mluvit úplně do všeho. Nápady se rodí a jsou nejen nečekané, ale i nebezpečné. Následky možného devótního uposlechnutí pokynu vysoko postaveného politika subalterním úředníkem mohou být konkrétně v této oblasti značné, můžeme se z nich vzpamatovávat desetiletí. Už nyní je patrná dramatická změna ve schopnosti nastavit přiměřenou intenzitu vzdělávacího procesu tak, aby mládež nebyla na jednu stranu přetížena, ale současně, aby jednou obstála v evropské i světové konkurenci. Pokud tedy ještě nějaká konkurence bude, s ohledem na omezené cestování, limitovaný volný pohyb s očkovací legitimací a všeobecné povědomí o tom, že česká mládež nebyla ve škole už prakticky rok. Buď bylo covidové volno nebo prázdniny. Všechno však může dozrát do obludnějších rozměrů. Současné pojetí je živnou půdou lenosti, pohodlnosti, letargie, pasivity, nudy a marného hledání smyslu toho všeho. Pokračováním je už jenom hloupost, lež a zmar. Děti je třeba poslat zpět do školních lavic, vrátit jim svět diktátů, písemek a domácích úkolů. Ať si máme s nimi v budoucnu o čem povídat, až nás navštíví na izolovaném oddělení místní nemocnice. Ale dost žertů. Drolení až dosud solidní úrovně znalostí našeho národa podceňováním nutnosti školní docházky či znejistěním správnosti skládat zkoušku dospělosti je chybné a pošetilé.