Média veřejné služby.

Často skloňované sousloví, které v této době střídavě nabývá a vzápětí ztrácí svůj obsah i zřetelné kontury především v souvislosti se zamýšlenou a deklarovanou změnou zákona. Média veřejné služby, vnímaná jako čtvrtý pilíř demokracie, mají již více než stoletou tradici a jejich existence se jednoznačně osvědčila. Zejména v rozkolísaných obdobích bojů a zápasů o uchopení a udržení politické moci hrají nezávislá, fungující a personálně kvalitně obsazená média zásadní roli. V případě jejich neexistence bychom byli odkázáni na privátní poskytovatele informací, kteří by mohli svá dominantní postavení snadno zneužívat ve prospěch nezřetelných vlivových skupin. Avšak nejedná se jen o zpravodajství a publicistiku, jejich charakter, vyváženost a pojetí. Jde i o veřejný zájem v podobě zábavy a vzdělávání distribuovaný do nejširších společenských vrstev. To je rovněž nezastupitelné poslání médií veřejné služby. Pro úspěšné a plnohodnotné fungování celého systému je podstatné nalezení a obhájení takového způsobu financování, který je co nejméně závislý na rozhodnutích osob či skupin, kterým existence nezávislých médií překáží v dosažení jejich cílů. Těmi skupinami bývají politické strany s direktivním formátem vedení a strukturou, a těmi osobami jsou buď lobbisté nebo ambiciózní jedinci z řad pravicových či levicových aktivistů. Nalezení vhodného způsobu financování není jednoduché a řešení, které by bylo stravitelné pro všechny zřejmě neexistuje, byť to dosavadní je obecně hodnoceno jako rozumné a vhodné. Ve světle aktuální společenské atmosféry se dá říci, že návrhy Oty Klempíře a Patrika Nachera upravující stávající pravidla podle všeho dobrým směrem nejdou. Jejich obsahem je totiž především výrazné snížení příjmů obou hlavních mediálních institucí a spolu s tím zvýšení závislosti na rozhodování politiků. Pokud by návrh prošel legislativním procesem beze změn způsobil by patrně nejen viditelné omezení výrobních aktivit televize a rozhlasu, ale spolu s tím zřejmě i snížení kvality produkované služby a větší organickou propojitelnost s vládnoucí politickou garniturou, lhostejno zda tou stávající či budoucí. Nic z toho není v zájmu veřejnosti. Argumentace vládních struktur opírající se o nutné výdajové škrty neobstojí v kontextu prezentovaných rozpočtových excentricit a nesystémových zásahů. Chybí širší odborná debata a pohled nezatížený osobními animozitami a zbytnělými egy. Média veřejné služby potřebujeme v dobré kondici.