Mezinárodní trestní soud.

Opakovaně si kladu otázku, jak je možné, že drzost, neomalenost, agresivita, arogance a ignorování všech parametrů slušného chování má pořád spoustu prostoru pro realizování scestných nápadů. Odehrává se to na všech stranách. Samozřejmě tím nejkřiklavějším příkladem je invaze Ruska na Ukrajinu. Existují sice reálné historické okolnosti, které se na straně agresora dají použít při vysvětlování „speciální vojenské operace“, ale jako alibi v žádném případě neobstojí. Překročení hranic suverénního státu za pomoci vojenské síly a vykonávání teroristických činů na civilním obyvatelstvu se snahou dobýt cizí území a změnit politické uspořádání jiné země je činem, který musí být souzen mezinárodním tribunálem. Dějiny pamatují Norimberský proces (1945 – 1946), ve kterém se vítězné velmoci vypořádaly s hlavními viníky Druhé světové války. Vznikl tím jistý precedens, který má své naplnění ve vzniku Mezinárodního trestního soudu se sídlem v Haagu (2002). Tento soud byl zřízen mimo jiné za účelem stíhání osob odpovědných za válečné zločiny a genocidu. Fašističtí pohlaváři ale mohli být souzeni, protože Německo v roce 1945 bezpodmínečně kapitulovalo a jeho území bylo obsazeno vítězi. Existoval tedy formát, který umožnil soudní jednání provést. K tomu někteří hlavní strůjci těžkých zločinů raději včas spáchali sebevraždu, aby se vyhnuli spravedlnosti. Symbolika, která obsahuje zklamání i zadostiučinění. Zdá se však, že vnímání válečných zločinů páchaných na Ukrajině je na západ od našich hranic, a nejen tam, přece jen trochu zkreslené. Řada politiků i běžných občanů nedává rovnítko mezi fašismus a komunismus či bolševismus. Obojí přitom staví proti sobě občany, rozděluje společnost, dává jí falešné naděje a postupně vytváří silový aparát, který prosazuje postupy úzké skupiny vyvolených. Současný režim v Rusku vykazuje veškeré znaky plnohodnotné nástupnické entity bývalého Sovětského svazu. Toho státu, který zničil životy desítek milionů lidí a celých generací nejen na svém území, ale i v oblasti své sféry vlivu. Dnešní Rusko se ke své zločinné historii hrdě hlásí a svým konáním přímo navazuje na nejtemnější okamžiky svých dějin, jako například pakt Stalina s Hitlerem (známější jako pakt Ribbentrop – Molotov), který byl jedním z přímých důvodů zahájení Druhé světové války (1939 – 1945). Ohledy, demokratické principy, humanita, víra v automatickou výhru dobra nad zlem a dobročinnost narážejí v současném světě na jinou, novou kvalitu. Relativizaci všeho, manipulaci, lež bez limitu a bezostyšný cynismus. A takhle si tady žijeme.

foto: Norimberský proces