Milý Vojto, je to někde vlevo dole.

Vypadá to, že jsme poměrně otrlí. Vydržíme hodně. Už jsem si několikrát uvědomil, že to, co se zdá v určité době a za určitých okolností přirozené a normální, se po nějakém čase zdá nepochopitelné a těžko uvěřitelné. Vůbec pak nerozumím tomu, že se to vlastně stalo, a že nikdo, včetně mě, nebyl schopen to zastavit.  Z dnešního pohledu mi přijde za hranicí reality třeba to, že jsem někdy v osmdesátých letech vedl diskuzi s jakýmsi svazákem o jedné z mých rockových písní. On, na rozdíl ode mě, považoval za nepřijatelné, aby bylo v textu použito slovo „seržant“. Zdůvodnil to tvrzením, že takovou hodnost Československá lidová armáda nezná a nepoužívá. Protože byl členem komise, která schvalovala nezávadnost textů kapel, které měly tak zvané „přehrávky“, tj. mohly veřejně vystupovat za mírnou úplatu, museli jsme skladbu vyřadit z repertoáru, abychom vůbec mohli hrát. Je to historka, kterou dnes už nemohu ani nikomu vyprávět, protože by mi ji nikdo asi nevěřil. Je opravdu absurdní, ale pravdivá. Možná, že některé současné příběhy budou za krátko taky v kategorii absurdních, tedy pokud tam nejsou rovnou teď. Například. Ani ne třicet let po pádu totality se najde prezident, který osloví šéfa strany, hlásající protizákonné a zločinné komunistické ideály, přátelsky „Milý Vojto“. Navíc mu doporučí, aby podržel vládu v demisi, vedenou trestně stíhanou osobou. Bývalý ministr zdravotnictví, který je šest let vyšetřován a dosud nepravomocně odsouzen za závažné zločiny, vysoudí odškodné za porušení osobnostních práv. Stavební řízení týkající se výstavby veřejného školního sportoviště, které financuje soukromý investor, vstupuje už do pátého roku administrativního procesu, a protože to nikdo nedokáže „dohrát“, tak mají děti prostě smůlu. Placené parkovací zóny jsou v Praze pouze v některých městských částech, a to nesystémově tak, že tisíce řidičů posunují svá zaparkovaná auta po městě jak provinční cirkus. Bývalá úspěšná biatlonistka je cíleně hlavní atrakcí bulváru, ač by měla vést odborné sportovní semináře pro mládež. K tomu máme sedmý měsíc vládu bez důvěry, která však „maká“ jako kdyby měla největší důvěru ze všech vlád, co kdy byly. Jisté je snad jen to, že to co neexistuje, je umístěno někde vlevo dole.