Fráze „neviditelná ruka trhu“ významově patří do ekonomických lingvoreálií kapitalistického vnímání světa, a to v pozitivním i negativním slova smyslu. Obsah uvedeného trojsloví se dá vysvětlit asi tak, že přirozený vývoj poptávky a nabídky na trhu bez vnějších zásahů a ovlivňování je schopen v průměru řešit disproporce vznikající ve fungující ekonomice. Čas od času se do kontinuálního fungování „ruky trhu“ vlomí nežádoucí aspekt, který způsobí krizi, nebo přinejmenším otřes. Většinou je důvodem nějaký nevhodný regulativ, pokus o násilnou úpravu přirozeného azimutu, ale může se jednat i o přírodní katastrofu nebo válečný stav. Historie, včetně dějin ekonomických učení, potvrzuje, že se jedná vždy o dočasný jev, po kterém se sice věci nevrátí do úplně původního stavu, ale nastane období, ve kterém se předefinují priority, a prostě začne znovu postupně působit neviditelná ruka trhu. Od doby, kdy příslovečné sousloví vzniklo, tedy od konce osmnáctého století (autor Adam Smith, skotský ekonom) se toho ale hodně změnilo a spolehnutí se na působení přirozeného a automaticky fungujícího řídícího mechanismu je značně rizikovým chováním. Postupně se vyvinula celá řada sociálně orientovaných ekonomik, re-distribuujících inkasované daně způsobem, který násilím tvoří umělou rovnováhu. Existují robustní správní celky se složitou strukturou řízení a evidentní neschopností předvídat efekty způsobené záměrným, či omylem vzniklým jednáním institucí či jednotlivců. Jednoznačně do všeho promlouvá mezinárodní i lokální politika, ve které se objevuje stále více nezodpovědných oportunistů. Za těchto okolností nelze spoléhat na přirozený řád věcí, natož na zdravý rozum, který by se možná mohl, za jiných okolností sám o sobě projevit. Postupy umožňující úspěšně zvládnout složité situace bývají bolavé, drahé a nějakou dobu trvají. Ale existují. V současném, do globality posunutém světě už je patrně jedna ruka málo, na to, abychom směřovali k vyhovujícímu řešení, budeme potřebovat obě ruce. Levou i pravou.
dřevoryt: Adam Smith