Ohlédnutí za rokem 2022.

Nebyl to snadný rok. Co se týče významnosti, nezůstal za těmi ostatními pozadu. Hodně jsme si od něj slibovali, ale jen málo se vyplnilo.

Určitým symbolem toho, v čem žijeme, bylo vyznění projevů nejvyšších státníků, tedy prezidenta republiky a předsedy vlády. Skeptik by mohl říct, že to byl marný souboj marketérů dvou zájmových skupin, z nichž jedna staví na okázalé negaci, na iniciaci společenské diversity a na konfuzi hodnot s cílem udržet a případně rozvinout vlivové struktury. Ta druhá skupina nabízí, sice s určitou elegancí, ale poněkud bezradně instrumenty, které nepřinášejí efekt ani naději, a navíc jsou prezentovány s nízkou úrovní srozumitelnosti a pochopitelnosti. Formou ani oblečením určitě nezklamal Petr Fiala. Klidný a vyrovnaný projev s minimem gest a umírněnou mimikou byl dobrou kombinací sebevědomí a respektu. Je povzbudivé sledovat předsedu naší vlády v dobré formě a poslouchat řeč bez gramatických prohřešků. Lepší práci mohl odvést střihač s režisérem, zejména u necitlivých střídání detailů a polocelků a také spoluautor projevu mohl ohlídat problematické sousloví „drahé ceny“. Již dříve se vlastním proslovem prezentoval prezident republiky.  První třetina vánočního poselství Miloše Zemana byla relativně aktuální, nadměrně edukativní, ekonomicky orientovaná a s drobnými syntaktickými chybami. Zbytek řeči byl nudnou, pateticky sentimentální bilancí. Kuckání a kašlání působilo nepatřičně a předčasné zhasnutí jednoho z reflektorů navodilo dojem, že už je po zavírací době a je třeba zaplatit a odejít.

Od projevů státníků nelze očekávat víc než ujištění, že vše je pod kontrolou, a to přes určité potíže, nedorazy, omyly a chyby, ke kterým samozřejmě vždy dochází. Tato sdělení však obvykle minou adresáty, kterým jsou určena a končí u politických komentátorů, analytiků, žurnalistů a jiných podobných osob a institucí. A tak je patrně zbytečné přikládat velkou váhu obsahu vánočních a novoročních projevů. PF 2023.