Opravdu se to děje.

Dnešek je opravdu přelomovým dnem. Ne všichni si to sice myslí, ale já jsem si jist, že tomu tak je. Možná je to generační a souvisí to s tím, co každý z nás zažil a co si pamatuje. Ale nejen s tím. Necelých třicet let od převratu není ještě tolik a znamená to, že všichni nad pětačtyřicet let mají osobní zkušenost s komunistickou diktaturou. Vzhledem k tomu, že občanů pod dvacet je méně než 20%, výrazná většina obyvatel ČR ví velice dobře, co je komunizmus.

Dnešek je dnem, kdy prezidentem pověřený předseda vlády žádá spolu se svými ministry parlament o vyjádření důvěry. Podstatnou okolností je fakt, že tichým společníkem této vlády jsou ortodoxní, fundamentální komunisté skrytí za průhledným nickem KSČM. A jsou to stejní komunisté, jako ti, kteří zničili ševcovskou živnost mému dědovi a označili mého otce za reakční živel a změnili mu pracovní zařazení jen proto, že nazval srpnovou okupaci pravým jménem. Poslouchal jsem dnes pozorně argumentační ping pong poslance Grebeníčka a poslankyně Němcové, kteří spolu nepřímo vedli diskuzi při dnešním jednání parlamentu. Uvědomil jsem si, že komunisté už zase (stejně tak, jako ve čtyřicátých letech) zneužívají demokratické postupy, které si naše současná společnost vydobyla a ustanovila. Naplnění komunistického programu, který je postaven na destrukci, třídním boji, rovnostářství a snaze o uchvácení moci jakýmkoliv způsobem, je v bazální demokracii jednoduší. Není k dispozici dostatek obranných mechanizmů. Z historie víme, že velké změny, včetně bolševických převratů, přišly mnohdy nečekaně, náhle, iniciované náhodným spouštěčem, ale také po pečlivé přípravě a realizaci sofistikovaného plánu. Vznik nové vlády, která zřejmě důvěru obdrží, může být tím spouštěčem, který nenápadně a postupně pustí ze řetězu síly, které změní poměry v naší zemi. V tom je magie data 11. července. Středeční demonstrace na Malostranském náměstí v Praze byla relativně skromná, něco mezi většími stovkami a menšími tisíci účastníků. Solidní technické vybavení a přijatelná moderace spolu s humornou vložkou hledání jednoho z mikrofonů a parafrázováním formanovštiny z Hoří má panenko jsou pozitiva akce. Dobře vyzněly projevy politiků a aktivistů, nápisy, plakáty a transparenty, cinkání klíči, pískání píšťalek. Ale opravdu jen tak málo občanů naší země pochopilo, o co se právě hraje? Babišem a Hamáčkem nabízené řešení není tou nejlepší možností ze špatných variant. Je to beze zbytku mizerné řešení s obrovským rizikem a hazard s budoucností.