Ozdravný plán či balíček.

Pod problematickým, a ne úplně přesným heslem „Česko ve formě“ představila česká vláda znění a obsah tak zvaného ozdravného plánu. Stalo se tak před několika dny. Různorodé a vesměs bouřlivé reakce, které se ve veřejném prostoru bezprostředně objevily, obsahovaly hodně populismu a oportunismu. Střízlivých, odpovědných a analyticky fundovaných komentářů bylo méně. Důvodem jistě může být fakt, že ještě nedošlo k projednání oficiální verze na půdě Parlamentu ČR. To ale nezabránilo matení pojmů nepřesným označováním částí strategického dokumentu, ať už nechtěně nebo záměrně. Stálo by bývalo za to, věnovat více pozornosti formální stránce tezí, včetně názvosloví, a vylepšit, či „optimalizovat“ komunikační postupy a instrumenty. Celý dokument se tedy správně jmenuje Ozdravný plán pro veřejné finance Česko ve formě a konsolidační balíček je součástí tohoto plánu.

Materiál ministerstva financí nesoucí překvapivě název „Ozdravný balíček 2024/2025“, obsahuje podrobnější vysvětlení záměrů vlády. Mezi konsolidační principy patří podle předkladatelů tato trojice: Štíhlý stát, jednoduchost a sociální smír. Jedná se sice o vágní proklamaci, na druhou stranu stručná a přehledná vysvětlení základních stavebních prvků navrhované reformy jsou žádoucí. Do nekonečna se dá diskutovat o tom, kdo v minulosti svými rozhodnutími způsobil současný stav, faktem ale zůstává, že oddalování ostřejších řezů do hospodaření státní správy a fungování veřejných financí by přineslo stupňující se potíže.

Jaká bude konečná podoba plánu, se teprve uvidí, ale oponentní argumentář bude, tak jak se stalo neblahým zvykem, obsahovat principy předvolební kampaně. A to podle úvahy – kampaň je třeba vést nepřetržitě, protože pořád jsou nějaké volby. Poněkud levicově znějí hesla provázející nahrubo rozpracované dílčí položky. Formulace „Konec dotačnímu byznysu“ nebo „Daň z neřesti“ znějí až pouťově a evokují úvahy, jaká uskupení se v minulosti etablovala jako hlavní žadatelé o dotace či podnikatelé v hazardu, kromě těch, kteří o tom spolurozhodují. Obehraný evergreen nutnosti navýšení, na evropské poměry extrémně nízké, daně z nemovitosti potvrzuje jistou bezradnost v hledání strategických řešení. Při zdůvodňování oprávněnosti tohoto opatření postupují autoři balíčku manipulativně, prvoplánově, sice pochopitelně, ale přesto neodpustitelně.

Komentáře politiků působí sehraně, frázovitě a vlastně prázdně. Například podle Víta Rakušana jsme si roky žili nad poměry. Ivan Bartoš tvrdí, že vláda neslibuje magický recept, který okamžitě vyřeší všechny problémy. Markéta Pekarová Adamová se zase domnívá, že představovaný plán bude působit pozitivně i proti inflaci. Chybí důvěryhodný komunikační lídr, ze kterého sálá pochopení pro občany, kteří budou muset zaplatit dluhy, které nezodpovědně nasekali jiní. Schází schéma vtažení veřejnosti do řešení problémů. Jsme jen svědky špatně předstírané empatie a otálení. A to není řeč o opozici, která ani v této situaci nedokáže být konstruktivní .