Pomalu se chystejme.

Je to zatím jen pár týdnů od voleb do zastupitelstev obcí (včetně Prahy) a do 1/3 Senátu České republiky. A na dveře už tlučou další volby. Prezidentské. Jsou to ty volby, které se vymykají naší veskrze parlamentní aplikaci demokracie. Budou volit občané, a to v pořadí potřetí. Hodnotit ty předcházející dva pokusy o nalezení ideálního prezidenta naší země je nesnadné. Na jednu stranu se zdá jako velmi dospělé nechat každého občana s volebním právem přímo vyjádřit svůj názor hlasováním, a tím získat reálnou mozaiku názorové inklinace obyvatelstva. Na druhou stranu to mandát zvolené osoby poněkud ponižuje do role reprezentanta nejširších vrstev, tak trochu navzdory legitimně zvoleným zástupcům ve volbách do zastupitelských orgánů. Mohlo by se zdát, že tím vzniká jakýsi potřebný protipól k parlamentem schválené i kontrolované vládě země. Ale systémově to takhle vyhraněné být nemá. Pokud bychom hledali vyváženou organizační strukturu zákonodárné a výkonné moci, tak ideálním stavem je odolná parlamentní většina a k ní ostražitá, konstruktivní opozice, která chápe, že pravděpodobně další na řadě v řízení země je ona sama, a tak není čistě destruktivní. K tomu by se hodil senát osazený respektovanými osobnostmi, schopný vlastního, byť strukturovaného názoru. Potřebným a nutným zastřešením celé té stavby je prezident se svým týmem. Byli bychom rádi, kdyby byl přísný, spravedlivý, laskavý, velkorysý, rozhodný, spolupracující, pomáhající a k tomu chytrý, trochu vtipný, občas naléhavý a vždy důvěryhodný. Vše samozřejmě i v ženském rodě. To jsou však přemrštěná přání, která se dají označit za zbožná. Stačí, když bude alespoň v něčem lepší, než ten poslední prezident. A to by nemělo být tak složité.

Volby proběhnou 13 a 14. ledna 2023. Druhé kolo, pokud nerozhodne to první, se bude konat o dva týdny později. Kandidátů je dostatek, je z čeho vybírat. Tak se pomalu chystejme.