Poučíme se?

Začátek roku nás zastihl trochu nepřipravené. Není divu, každý má svých starostí dost, řeší jak nastartovat novou etapu svého života, tedy rok 2018. Prakticky nikdo není mentálně nachystán na období mezi čtrnáctým a dvacátým šestým lednem. A ani nemůže.

Jednou za pět let mohou jednotlivci splňující přísná kritéria přispět svým hlasem k rozhodnutí, kdo bude hlavou státu. V naší modifikované demokracii je to problematická a paradoxní výsada, kterou vnímáme jako možnost promluvit razantně do veřejných věcí. Všechny naše vlastnosti a charakterové rysy se promítnou do tohoto momentu v koncentrované podobě. Letos je to obzvláště vypjaté. Více než mezi jednotlivými kandidáty na pět let, volíme ve druhém kole presidentské volby mezi východem a západem, mezi bezdůvodnou vulgaritou a mírně šedou elegancí, mezi arogantním neměnným podpůrným týmem na jedné straně a zatím nejasnou skupinou poradců na straně druhé. Známé osobnosti se předhánějí ve svých doporučeních koho volit, ale je za tím často cítit kalkul a manévrizmus. Jsem upřímně zvědav, jak se projeví síla médií. Zatím ta „babišovská“ celkem čitelně straní Zemanovi, veřejnoprávní nahrávají Drahošovi. Je trochu škoda, že ještě budou nějaké velké televizní debaty, protože podle mého soudu debaty již proběhly, a kdo chtěl vyjadřovat názory, tak je vyjadřoval. Zeman se bál osobního setkání s osmi kandidáty, reprezentujícími v absolutní většině jiný pohled na prezidentství, než ten jeho, ale ví, že teď už musí vsadit jen na konfrontační instrument. A sice na to, že jeho chátrající intelekt bude stačit na „ubonmotování“ profesora nezvyklého na miliónové publikum. Rovněž zřejmě dojde na podobné tahy jako před pěti lety, kdy se v Blesku objevily falešné letáky informující, že Schwarzenberga podporuje nenáviděný Posselt, nebo lež, že paní Schwarzenbergová neumí česky. Filtrace bude nezbytná.

My Češi, sami o sobě, často říkáme, že naší typickou vlastností je závist. Ale také tvrdíme, že když jde o hodně, dokážeme se semknout. Rovněž věříme tomu, že umíme improvizovat a najít vždy řešení. Jsme konformnější a více oportunističtí než jsme ochotni si připustit, ale zato máme smysl pro humor. Při volbě jednoho ze dvou uchazečů o prezidentský post se projeví individuální mix uvedených charakteristik a samozřejmě za každého ještě něco specifického. Tak pevnou ruku a dobrou volbu. Nejde zase o tak málo.