Příčiny a důsledky.

Jakoby jedním z logicky vyvolaných důsledků zbytnělého populismu, zhusta používaného jako mocenský ovládací nástroj, bylo násilí. A to jak latentní, platonické, verbální, naznačované, tak i to přímé, úplné, agresivní, fyzické a ozbrojené. Co jsou příčiny?

Současná společnost, ve které je aplikovaný populismus organickým modem vivendi i operandi, si jako nejúčinnější informační hodnotu volí zkratku v podobě líbivých, na slova nebohatých sdělení, které vesměs propojují fakt vytržený ze souvislosti se zdánlivě bleskovým, jednoduchým řešením. Tato forma funguje jednak proto, že bývá snadno srozumitelná – na rozdíl od tohoto textu – ale také proto, že se snadněji šíří. Za příklad takových simplifikací můžou sloužit proklamace kolem možných výrazně nižších cen u nás „doma“ vyráběné elektřiny, než za jakou je k mání na European Energy Exchange v Lipsku, nebo návrhy na ukončení ruské agrese na Ukrajinu formou ukončení podpory obránců své vlasti, tedy de facto výměnou za ukrajinskou suverenitu. Obojí s iluzorním a argumentačně nepodloženým efektem ekonomické výhodnosti pro české občany. To je ještě ten poněkud odvážnější a propracovanější způsob prezentace osobních či stranických pohledů. Občas stačí prosté odmítnutí zjevných skutečností bez průvodního návrhu realistického řešení. Ohledně zavedení či nezavedení euroměny, implementace či odmítnutí nového dlouhodobě stabilního penzijního systému, pohledu na účinnost krocení inflace Českou národní bankou, apod., není nutné vysilovat se návrhem terapie. Stačí odmítnout a prostě se ohánět zájmem občanů, odpovědným plněním vlastního volebního programu, nebo oblíbeným selským rozumem. Informačnímu torzu už následně nové údy dorostou samy a začne plnit své původní zadání. A kde tedy kvasí násilné podhoubí? V jakém kadlubu se rozpíná? V chybějící, nebo přinejmenším nedostatečné veřejné debatě s absentujícím průsečíkem obecného zájmu naší země a blízkého okolí, do kterého je nutné započítat celou Evropu a svým způsobem i další oblasti. Za populistickými sděleními, vesměs předloženými bez relevantních důkazů obvykle přicházejí tvrzení, že „tak to prostě je“, „jedná se o nezpochybnitelný fakt“, „průzkumy dokazují, že“, „odborníci na tuto problematiku se shodují“. Relativizace konkurenčních pohledů na dané téma těmito postupy je obvyklá a více méně automatická. Po vyčerpání vstupního kapitálu vzniká pro následovníky, přívržence a stoupence jednoduchých řešení těžký okamžik, kdy není jak dál pokračovat. Tady se rodí verbální násilí, agresivní formulace, formulační brak. Řešením je jenom kultivace veřejného komunikačního prostoru všemi jeho přímými účastníky. Argumentace, zdrojování, moderace, kompromis a odpovědnost. Vymezení se proti násilí v jakékoliv podobě. A to i v té základní, tedy verbální.