Rozpočtové schíllenství Aleny Schillerové.

Snaha přetavit zdánlivě izolované a často nezodpovědné politické kroky v sofistikované marketingové tahy, vedoucí k udržení moci, je stále častěji a viditelněji patrná. A to nejen na regionální či municipální úrovni, ale také u některých nejvíce exponovaných politiků a jejich úřadů. Pěkné vystoupení předvedl například ministr dopravy Vladimír Kremlík, který nasliboval doslova hory doly týkající se výstavby nových dálnic a silnic první třídy, ale nikterak neupokojil řidiče trpící mizernou kvalitou stávající silniční sítě a pochybným časováním oprav a údržbových prací infrastruktury. Zásadním sdělením ministra ale byl timing zahájení prací, a to do období těsně před volbami. Když budeme cíleně ignorovat zpravodajskou hru kolem ministerstva kultury, můžeme snadněji vnímat bublající zápas o rozpočty jednotlivých ministerstev, kde evidentně hraje roli stranická příslušnost jednotlivých ministrů. Celkový propagandistický záměr silnějšího z tandemu vládních koaličních uskupení je rovněž zřejmou okolností, která snadno přebíjí opravdové vize, vnímání ekonomické reality a skutečné potřeby běžných Čechů. Za zmínku stojí neřešení důchodové reformy navzdory neúprosnému faktu stárnutí populace a zvýšení věku dožití, neutěšená situace kolem finančního zajištění fungování sociálních služeb a řada dalších nedostatků. Ohrané argumenty vždy nevtíravě elegantní ministryně Schillerové zahrnující údajné nezvyšování daní, narážejí na ohlášenou reformu stávající spotřební daně u cigaret, alkoholu a hazardních her. Navýšení se pohybuje v rozmezí 8 – 30 procentních bodů a je zdánlivě obhajitelné „morálními“ důvody. Novými příjmovými položkami státního rozpočtu, které oklikou sází na nenápadně rozdmychávanou závist a dělení společnosti, jsou ale i zdaněné výhry z loterií, nebo zrušené osvobození od daně za zemní plyn používaný k výrobě tepla v bytových domech. Tady už mizí i ekologický odér, který obecné zavedení daně před více než deseti lety obsahovalo. Pro kvalitu rozpočtu příštího roku není příliš příznivé ani pnutí mezi koaličními partnery a známými okolnostmi značně zesláblá pozice premiéra i místopředsedy české vlády. To, že se hledá, kde se dá, aby bylo i nadále čím plnit sebepochvalné projevy makajících kapitánů české politiky, má svou logiku a dá se i trochu pochopit. Problémem zůstává, že navzdory tomu, že daňoví poplatníci futrují státní kasu víc a víc, vděku v podobě strukturálních změn respektujících potřeby běžných obyvatel se společnosti nedostává.