Semaforová móda.

Se semafory se roztrhl pytel. Již několik týdnů sledujeme „semaforově“ řešenou mapu Evropy, která nám má dát jasný a viditelný signál, které destinace jsou bezpečné, a které nikoli. Bůh ví, proč se tomu říká semafor, když se nejedná o barvy seřazené pod sebou, tak jak to naprostá většina semaforů má. Jsou chaoticky rozprostřené po celém kontinentu a ještě každou chvíli mění své místo. Opravdu jediná podobnost je ve využití barev, tedy červené, oranžové a zelené, což při celkovém počtu základních barev (7 – 12) není moc překvapivý výběr. Nehledě na to, že původní význam slova semafor je zúžen do dvou pokynů: stůj a jeď. Takto řešená mapa Evropy poskytující orientační informaci o dostupnosti té či oné země, je možná ještě přijatelná. Do ostrého souboje s logikou se však pouští ministrem zdravotnictví prezentovaný semafor koronavirové nákazy. A rázem všechny semafory blednou závistí, protože ten nový, vojtěchovský má najednou barvy čtyři. Ta nejžádanější a nejpříjemnější je typická semaforová bílá, která snad je používaná jen jako pokyn k jízdě pro tramvaje na malých pomocných signalizačních zařízeních na křižovatkách. Je zvláštní, že místo běžné „semaforové“ oranžové je uváděna žlutá, která znamená druhý stupeň nebezpečí. Proč asi? Možným vysvětlením může být o dost jiný význam uvedené barvy v případě tohoto konkrétního semaforu. V dopravě oranžová barva neznamená žádné nebezpečí, ale pokyn pro zastavení, případně vyklizení křižovatky. Pro agresivnější řidiče však oranžová znamená: „Přidej, ať to stihneš.“ A to asi Vojtěch na mysli nemá, spíše se jedná o jakousi výstrahu, že se blíží nebezpečí. Detaily je třeba vysvětlit na další tiskovce. Je klidně možné, že od teď už bude všechno semafor, lhostejno s kolika barvami a už vůbec jedno s jakými. Jestli je to důsledek vlivu ministra dopravy Havlíčka na svého stranického kolegu formou nenápadného podsouvání dopravní terminologie do zdravotnictví, pak se asi máme na co těšit. Dost na tom, že podle Havlíčka přes některé věci nejede vlak. Je však zřejmé, že přes něco, nebo někam vlaky jedou, i když mají červenou. Nebo hnědou, to je jedno.