Senátorské volby a parkování na Praze 10

Již na první pohled se dá najít přímá souvislost mezi říjnovými senátorskými volbami a zoufalým večerním hledáním parkovacího místa rezidenty v některých částech Prahy 10. Tak jako i jiné městské části, má Praha 10 řadu jiných potíží, které buď neřeší, nebo je řeší zdlouhavě, ale problematika parkování nejen přesahuje horizonty obvodu, ale vykazuje trvale mnohaleté viditelné zhoršování. Právě kvůli těmto okolnostem by za Prahu 10 měla usednout do senátorského křesla osobnost, která bude „těžkou vahou“ v politickém slova smyslu a dokáže prosadit systematická řešení s lokálním efektem.

Parkování, velký problém většiny městských aglomerací (snad vyjma některých japonských velkoměst), vyžaduje komplexní pohled, schopnost vize do budoucna, znalost moderních technologií a kontakt s občany propojený s osobní zkušeností řešené problematiky. Magistrát Hlavního města Prahy nedokázal uchopit problematiku parkování jako strategický úkol. Městské části mohou samostatně celou řadu věcí řešit nebo přinejmenším řešení navrhovat, čímž dochází ke kaskádovým efektům, které dopadají na ty méně průbojné. Určitá nejistota a značná nejednotnost se projevuje například v kauze parkovací plochy vedle stadionu Bohemians, která má pro místní občany mimořádnou důležitost. A takových příkladů by se dalo nalézt více. Senátor za Prahu 10, který bude se stavem parkovacích možností Prahy 10 dostatečně obeznámen a bude schopen nabídnout celoměstské řešení, by byl osobou na svém místě.

Bohužel, ta hlavní jména, jako E. Kislingerová (ANO) nebo I. Cabrnochová (SZ, ČSSD) ve svých programech problematiku parkování na Praze 10 nezmiňují. Nevěnuje se jí ani J. Holubář (TOP 09), ten patrně pro své jednosměrné zaměření na lékařskou a preventivní problematiku. Těžko můžeme očekávat zájem o řešení parkování u kandidáta do Senátu ČR F. Slováčka (Soukromníci), jenž každý den pohodlně vyjíždí ze své garáže a v kampani se soustředí výhradně na rádoby moudré paralely politiky s hudbou.

Pokusme se mezi kandidáty najít někoho, kdo má opravdu zájem něco pro občany udělat, a to proto, že je vlastně jedním z nich. Vlastně z nás.