Slovensko 2020.

Ve volbách v roce 2016 získala strana SMER – SD Roberta Fica solidních dvacet osm procent. A to přes pokles o čtrnáct procentních bodů, oproti předcházejícím volbám. Čtyřicet devět mandátů znamenalo v roce 2016 skoro třetinu všech křesel ze sto padesáti členné Národní rady Slovenskej republiky. Bylo to výrazné vítězství. Letošní jednodenní rozhodování občanů Slovenska o svých parlamentních zástupcích může našim sousedům namíchat nečekaný lektvar. O vládní angažmá se uchází dvacet pět politických subjektů a tím nejvíce skloňovaným je ĹSNS – Kotlebovci. Aktuální stříbrná příčka v předvolebních průzkumech signalizuje rozložení nálad ve slovenské společnosti. A patrně nejen ve slovenské. Vypadá to, že nejméně sedmina, ale možná i čtvrtina našich sousedů a bývalých spoluobčanů se domnívá, že řešením politické situace ve vlastní zemi může být zúžená orientace na národní zájmy. I v Čechách se tato karta celkem úspěšně hraje, byť o něco chytřeji a zastřeněji. Vytahuje se především, když teče do bot, nebo je třeba přehlušit rodící se skandál. Slovenští občané na to jdou přímočařeji, konec konců v souladu s národní povahou. Prezidentka Zuzana Čaputová prohlásila, že pokud by ĹSNS vyhrálo volby, tak by jejich zástupce pozvala k jednání o sestavení vlády. Toto tvrzení se dá vnímat jako hodnotný marketingový tah ve prospěch Kotlebovců. Může být ale také pokusem o aktivizaci slovenské společnosti, která by si měla uvědomit, že podpora extrémizmu v jakékoli podobě byla vždy dlážděním chodníčku, na jehož konci bylo peklo a zmar. Ten jeden den, co máme letos navíc, dvacátý devátý únor, bude pro Slováky testem, zda podlehnou tendencím, které je obklopují z jihu i severu, o východu ani nemluvě, nebo zužitkují relativní vzedmutí úrovně společenského étosu z posledního období.