Svět už nikdy nebude stejný.

Stali jsme se nedobrovolnými zajatci nejrůznějších klišé. Od určité doby se na nás sypou ze všech stran. Tisk, elektronická média, televize a další nosiče informací využívají klišé jako zkrácenou, srozumitelnou, komprimovanou formu apelu (dokonce i Forrest Gump si přihřívá polívčičku!). Nadužíváním, navíc v nevhodných souvislostech, však účinnost takto vedené komunikace selhává. Údernost sdělení se postupně vytrácí a samotná klišé vytvářejí informační vatu, která v konečném důsledku působí nechtěně opačně. Klišé ubírají tiskovým zprávám agentur na důvěryhodnosti a svým způsobem naznačují nedostatek formulační invence.

Myslím, že poprvé jsem si to uvědomil v souvislosti s jedenáctým září (2001), kdy jsem opakovaně slyšel, že cestování letadlem už nikdy nebude stejné a, že i svět se jednou provždy proměnil.  Podobná sdělení asi zazněla i po leteckém neštěstí nad Lockerbee (1988) nebo po teroristických útocích IRA (1972). Zřejmě však nepůsobila dojmem opakovaného vágního sdělení. Naopak si neuvědomuji, že by se zpráva o definitivní proměně světa ozvala třeba v souvislosti s vynálezem antikoncepce či se zrušením povinného amatérského statutu pro aktivní účast na olympijských hrách. Když už tedy klišé, tak by těmto velmi významným společenským milníkům rovněž slušelo a měli bychom to dodatečně napravit. Tedy pokud respektujeme opakované bezobsažné sdělení jako instrument pro lepší pochopení distribuované informace.

Často také slýchám další klišé, že „Není to tak, jak to vypadá“. Nejrůznější spiklenecké teorie se odvolávají na podezřelé okolnosti a s někdy překvapivou logikou tvrdí, že vše je jinak. Prakticky veškeré významné události mají svou druhou, tajemnými silami řízenou, „jinou“ verzi. Snad jenom Brexit zatím takovou verzi nemá. Zato se v souvislosti s ním dozvídáme, že Evropa už nikdy nebude stejná. A zrovna v této záležitosti by se verze č. 2 celkem hodila, a nejen Britům.

Vlastně je pravda, že svět už nebude nikdy stejný. Je to jako s tím pověstným nerealizovatelným opakovaným vstupem do stejné vody. Prostě to nejde a kdo chvíli stál, už stojí opodál a do stejné vody se nedostane.  I když to možná není tak, jak to vypadá.