Ti, jejichž jméno nesmí být vysloveno.

Eustache Dauger je zapomenutý muž. Prostě proto, že byl v určitém okamžiku označen za toho, jehož jméno nesmí být vysloveno. A tak také prostě jeho jméno nikdo nevyslovoval. Tehdy, před třemi stoletími, to byl trest za to, že pro mocné byl Dauger nepohodlnou osobou. I dnes by to byl zajímavý způsob, jak některé veřejně aktivní osoby potrestat. Citelně by takový postup postihl zejména ty, pro něž je publicita elixírem života a palivem, jež pohání jejich ambice. A trest za co? Například za zahlcování mediálního prostoru aktivitami bez přidané hodnoty, případně za iniciativy, jež vedou k obecnému ohlupování, za manipulaci prostřednictvím lží, za používání neověřených, často účelově vytvořených pseudofaktů. Jsou to zločiny, na něž jsou většinou zákony krátké, ale které jsou o to nebezpečnější a více devastující.  Počet politiků, jejichž jméno by nemělo být nikdy a nikým vysloveno, den za dnem narůstá. Slyšíme každou minutou názory na cokoliv, nesouhlasy se vším, co bylo učiněno dříve, odvádění pozornosti od vážných, nesnadno řešitelných témat směrem k těm podružným. Čteme senzační články opatřené šokujícími titulky udržující povědomí o dané osobě a ujišťující čtenáře, že dotyčná či dotyčný je stále činný a aktivní. Jsme oslněni pečlivě vybranými fotografiemi provokujícími zvědavost, na ně navazujícím balastem s krátkým důrazným doporučením, jak celou věc chápat. To je mix, který spolu s markantním záměrem být zmíněn a nezmizet z hledáčku doby nechtěně potvrzuje, že prioritou je dojem, forma a vyvolaná emoce, na obtíž jsou fakta a obsah. Produkt se podřizuje marketingu. Nejde ani tak o názorový proud, konkrétní politickou stranu nebo individualitu, protože lavina podnětů je nezměrná a nelze ji zodpovědně přijmout, racionálně pochopit a následně použít. Důsledkem je zřetelný příklon k povrchnosti, rychlosti a bleskovému odsudku či adoraci. Objektivní neschopnost třídit a posuzovat resultuje v podvědomou delegaci této potřeby na jiné osoby či algoritmy. Využití této stále patrnější tendence je jen logickým důsledkem vyvolané ztráty pozornosti. Analytika spolu s následnou syntézou tak funguje spíše jako zakoupená služba. Bránit se uvedenému trendu je těžké, ale potřebné. V případě, že někdo prezentuje zjevné nepravdy a činí tak způsobem, kterým viditelně podceňuje adresáty svého sdělení, je nezbytné reagovat. A pokud nedojde k prozření a nápravě, mohlo by být logickým pokračováním zařazení do seznamu těch, jejichž jména nesmí být vyslovena. A trest beze zbytku vykonat.