Unijní versus britský rybolov.

Konec roku 2020 se blíží a dohoda stále není na stole. Ano, řeč je o brexitu. Toto téma provázelo shodou okolností mé první kroky ve světě bloggingu. Byl to tehdy trochu šok, když se proti obecnému očekávání Britové nevýraznou většinou rozhodli EU opustit. Opravdu mě při psaní prvních příspěvků nenapadlo, že po více než čtyřech letech nebude s jistotou známo, jakou formu bude vystoupení Velké Británie z Evropské unie mít. Celá řada podmínek rozchodu je již dojednaná a asi se dá říct, že chybí jen málo, aby se na poslední chvíli podařilo zabránit obávanému tvrdému brexitu. Přesto existují překážky, které mají hluboké historické kořeny a nikoli nelogicky mohou zůstat nepřekonané. Opakovaně projednávané nejasnosti se koncentrovaly do více méně obchodní problematiky, a to především do oblasti nám, Čechům (ale i většině zemí EU), poměrně vzdálené, a sice do rybolovu. Unijní právo specifikuje podmínky pro rybolov v britských vodách tak, že využívá dohod vzniklých při vstupu Británie do evropských společenství a dává i dalším členům Evropské unie, například Francii nebo Dánsku, významná práva při stanovení používaných teritorií a kvót. Rozvod s EU nabízí premiéru Borisi Johnsonovi unikátní možnost pomoci britským rybářům, kteří mnoho let bojují s kontinentální konkurencí. Cena zaplacená za pomoc však může být vysoká. Případná změna několik desetiletí (i staletí) panujících zvyklostí podpořená právními dokumenty EU dramaticky poškodí skandinávské, belgické, francouzské a další rybáře. A nejen je. Potíže by měli i ostrovní lovci mořských živočichů. Výsledkem může být i nedohoda a počátek celního boje. Přestože rybolovný obor patří v rámci ekonomiky Evropské unie k méně významným, po politické stránce jde o důležitou kartu, kterou uplatňuje hlavně britská strana. Zda jde o instrument, který premiér Johnson používá pro prosazení jiných, možná významnějších cílů britské politiky, se dozvíme během několika nejbližších dnů.