Už více než tři roky.

Kdo by to býval řekl, že ani po třech dlouhých letech nebude řešení válečného konfliktu na Ukrajině u konce. Několikrát už byli jakési náznaky, že se mírové uspořádání blíží, ale byly to jen plané naděje. Iniciativ je celá řada a zahrnují i bizarní teorie a recepty. Ten nejjednodušší, z pera našeho bývalého prezidenta, je prostě přestat bojovat a bude po válce. Popis pravděpodobných následků takového postupu však recepis neobsahuje. Další, zřetelně nekorektní, naivní a patrně i hloupý nápad, je vyobchodovat s napadeným všechno, co se dá, prostě ho dostat dost do kolen, a pak zatlačit na agresora, aby přestal útočit. To vše bez záruky úspěchu. Plán obsahuje taktiku „třeba to vyjde“, a když ne, tak co se dá dělat, zkusili jsme to. Jakoby historie neexistovala a nenabízela desítky, ba stovky příkladů, kdy tento scénář nefungoval. Často je za podobnými nápady a tvrzeními prostý rozpor mezi tím, co je morální, etické a spravedlivé, a tím, co chtějí slyšet voliči. Mimochodem proto nezaznívá příliš hlasitě apel na jednání o míru v širokém obsazení všech relevantních hráčů. Zájmy se totiž příliš liší, a to nejen ty obchodní, ale i ty strategicky regionální, lokálně politické, personální a rovněž komicky osobní, například snaha o zapsání se do dějin, vyrovnání se některému z historických vzorů, a další. Osudy válkou sužovaných lidí jsou spíše až na samém konci snah většiny zúčastněných státníků. Rovněž únava z bojů trvajících více než tisíc dní přináší, přes desítky tisíc ztracených životů, jistou otupělost a s ní přibývající netrpělivost. Jakoby to nestačilo, jsou spolu s nimi stále více k dispozici objevné analýzy, které hlasitě upozorňují na bláhovost, se kterou jsme uvěřili tomu, že nám válečné konflikty nehrozí, a že můžeme ukrojit z výdajů na armádu značnou sumu a klidně ji prohýřit za nepotřebný nadstandard. Byl to ale dobový narativ, který měl společenskou podporu a tedy i konvenoval voličům. A že to bylo nezodpovědné? Asi ano, stejně jako řada jiných rozhodnutí, na která se díváme z pohodlného odstupu času. Inu, kdykoli se objeví patologický diktátor, který nerespektuje žádná pravidla a zabírá si to, co mu nepatří, je možné mu čelit pouze semknutím a jednotným postupem. A změnou zaběhnuté praxe. Chyby budeme dělat vždy, jen je třeba si jich všimnout a pokusit se je napravit.