Už zase budou.

Ani to netrvalo tak dlouho a jsou tu další volby. Tentokrát komunální. První říjnový víkend poměří své potenciály tradiční politické strany, občanské či podnikatelské aktivity formované v hnutích, účelově vzniklá jednorázová hnutí, pokusné subjekty a rovněž některá bizarní uskupení. Sice není snadné v některých případech zařadit subjekt do správné škatulky, ale vzhledem k tomu, že první rok, ve kterém nebudou žádné volby, je až rok 2027, může dojít k postupné profilaci. Mladí a neklidní, Pozitivně pro Hodonín, Jauner Československo 2018, Pro Zdraví a Sport, Klidné město, Dost je Dost! Občané za svá práva, Společnost proti výstavbě v Prokopském údolí, a další, to jsou namátkou názvy, které potvrzují, že rejstřík je rozevřen doširoka a menu je opravdu bohaté.

Následující tři roky přinesou šestery volby. A více a více hrozí, že pro profesní zařazení politik bude požadovaným kvalifikačním předpokladem schopnost být zvolen v dalším období nebo v dalších volbách. Nikoli touha a vůle pracovat pro občany pod rizikem ztráty soukromí a osobní popularity.

Není snadné se rozhodnout. Tolikrát jsme se v minulosti spálili. Chvíli jsme chtěli, aby po převratu v roce 1989 nebyla už žádná velká změna, ale to se ukázalo jako nedostatečné. Pak jsme chtěli změnu pod dojmem toho, že horší už to být nemůže. Zkušenosti z posledních let nám však říkají, že vždycky může být hůř a velice často i je. Komunální volby jsou jiné než „velké“ parlamentní, nebo dokonce ty prezidentské, kde přímo rozhodujeme, kdo bude hlavou státu. Logická úvaha říká, že bychom v těch komunálních měli více sázet na osobnosti, které v místní politice už něco dokázali, něco o nich víme a možná jsme se s nimi i osobně setkali a máme z nich konkrétní pocit. Na ty, kteří slibují věci blízké realitě a rozhodují v zájmu svých rezidentů. Několik zastupitelstev jsem v Praze navštívil a myslím, že atmosféra by mohla být dělnější, a že potřebujeme zapálenější zastánce našich občanských zájmů.

Jenom do zastupitelstva v hlavním městě Praze (nezaměňovat s městskými částmi) kandiduje 1580 osob, které se domnívají, že jsou hodny toho, aby mohly sloužit zájmům obyvatel Prahy z magistrátní perspektivy. To není malé číslo a je tedy opravdu z čeho vybírat. Přes určitou skepsi věřím, že jsou mezi nimi nadšenci, kteří chtějí pro Prahu něco udělat a ve spojení se zkušenými lokálními politickými patrioty (bez kterých to nejde) to i dokážou.

Před čtyřmi lety byla volební účast v Praze něco přes 37% (cca 340.000 voličů). Fajn by bylo alespoň 60%.