Výrazná stopa.

Každý večer, kolem osmé hodiny, tisíce posluchačů pozorně naslouchalo pečlivě připraveným, dokonale cenzurovaným a dovedně sestříhaným zvukovým záznamům ze soudní síně. Psal se rok 1950, byl červen, a tehdejší československá justice právě zanechávala výraznou stopu v historii země. Zinscenovaný soudní proces, kterému předcházela řada zkoušek, nácviků a konzultací se sovětskými poradci, směřoval ke svému závěru, ve kterém měly zaznít šokující rozsudky. V tehdejším československém parlamentu měli, po svobodných volbách konaných v květnu 1946, převahu komunističtí poslanci. Celkovou náladu československé společnosti ilustrují tisíce podpisů pod nejrůznějšími rezolucemi požadujícími přísný trest pro nepřátele nového režimu. Existence a odhalení záškodnické organizované skupiny byly poměrně logickou součástí složité doby, která sice měla historické paralely, ale v mnohém byla zcela originální. Celá řada občanů ČSR se domnívala, že po fašismu a světové válce už nic horšího přijít nemůže. Byla připravená vydobytý mír a radostnou budoucnost hájit. Na tuhle strunu hrála komunistická propaganda, která před zahájením procesu chrlila desítky článků, které byly pro mnoho československých občanů jediným zdrojem informací o aktuálním dění. Za hlavu odbojové skupiny organizátoři procesu ustanovili Miladu Horákovou. Pro zachování zdání vyváženosti byli pro absolutní trest vybráni ještě tři muži, a to Jan Buchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra. Navzdory intenzivnímu tlaku, zejména z mezinárodních vědeckých kruhů, prezident Klement Gottwald odmítl udělit odsouzeným milost a popravy byly bezodkladně provedeny. Samotný proces je hrozivým důkazem nebezpečnosti komunismu a s ním spojených myšlenek a idejí. Stejně alarmující je fakt, že ani relativně vyspělá společnost nedisponuje instrumenty, které by dokázaly zastavit či alespoň hodně zpomalit realizaci nápadů diktátorů, šílených vůdců, všelijakých lídrů a zvrhlých ideologií. Jenom naslouchat a sledovat prostě nestačí na to, aby se kdokoli zalekl důsledků svého konání. Propaganda, marketing, plakáty, dopisy, rozhlas, ale i televize, internet, sociální sítě a řetězové emaily tvoří společenské vědomí, které rozhoduje o mnohém, umožňuje hodně a dotváří spoustu. Procesy, štvanice, šikana či manipulace, ve kterých jde o život či zdraví, ať už vlastní, rodiny nebo blízkých, jsou toho součástí.