Žijeme Riem.

Obrovský sportovní svátek, a také největší komerční podnik s přímým marketingovým zásahem několika miliard lidí. Olympijské hry. Už Hitler chápal jejich dosah a jím podporovaná režisérka Leni Riefenstahlová natočila v roce 1936 úchvatné záběry těch nejvybranějších a nejschopnějších zástupců lidského druhu při sportovní činnosti. Němci to tehdy vzali od podlahy a nejen, že byli nejúspěšnější zemí z medailového pohledu, ale také vytěžili maximální propagandistický efekt. Jako produkt je olympiáda opravdu mimořádná a každý, kdo se marketingově propojí s pěti různobarevnými kruhy, může hodně získat.   Odhlédneme-li od politického významu her a strukturovaného regionálního dopadu, tak na celkovém dojmu z této monstrózní akce se samozřejmě významně podílejí média a jejich přístup k prezentaci. Nejen televizní přenosy, rozhlasové reportáže, novinové články, on-line informace, live streamy, ale i billboardy, plakáty a letáky spolu s tvářemi sportovců na plechovkách od piva tvoří obrázek, který v nás přetrvává. Pořád mě samozřejmě fascinuje fakt, že se můžeme v reálném čase a HD rozlišení dívat na naše reprezentanty, jak bojují o medaile na druhé straně zeměkoule. A až na chybějící atmosféru, vnímanou v místě konání, máme k dispozici detaily, opakovačky a statistiky. Tady ale začínají mé drobné rozpaky. V mnoha případech se nepotkává sdělení o disciplíně v programu s tím, co je skutečně přenášeno. Mnohdy chybí průběžná informace o závodech českých sportovců a časových posunech jejich soutěží. Příliš často jsou vyzýváni sportovní experti, přítomní v Riu, aby se vyjadřovali k situacím a výsledkům, které stojí mimo jejich mateřskou disciplínu. Platí to především o jinak sympatických Hradílkovi a Komrskové. Sdělení jsou pak často bezobsažná, plochá a vyznívají jako vynucené vycpávky. Někteří další experti jsou příliš zahlceni svojí odborností a z pohledu diváka se zbytečně kriticky vyjadřují k předvedeným výkonům. Platí to například pro skoky do vody nebo akvabely. Osobně obdivuji předvedenou technickou náročnost a ohromné úsilí investované do výkonů, ale když slyším po osmé, že se něco strašně nepovedlo, že se většině závodníků nedaří, a že jim to tak nějak divně cáká, cítím smutek. Těžko říct, proč ČT zvolila jako hudební podkres pod nabídku olympijského programu parafrázi na Thriller Michaela Jacksona. Že by hlavní cílovka byli dnešní šedesátníci?? Radiožurnál se rozhodl, že v těch nejvypjatějších momentech, kdy Češi bojovali  live o dvě bronzové medaile souběžně, zpestří zpravodajství citlivě vybranou hudební vložkou v podobě skladby skupiny Depeche Mode. Ten, kdo byl v tu chvíli odkázán na rádio, ukousal si nehty i s prsty. Projekt Rio Lipno, neúměrně mediálně podporovaný, vyznívá rozpačitě, přes evidentní snahu Petra Vichnara a Dariny Vymětalíkové. Důvodem je zejména nejasná dramaturgie a rozmělněná programová koncepce. My ale přesto "Žijem Riem", a ani drobné prezentační nedostatky nás od televize, monitoru nebo tabletu nedostanou. Chceme fandit a počítat medaile.   «»