A zase doping.

Ruská krasobruslařská hvězda Valijevová byla usvědčena z dopingu. Celkem jasné sdělení, na kterém nepřekvapí patrně nic, ani národnost hříšnice. Celá vlekoucí se záležitost má několik tragikomických ilustrací. Důležitou okolností je věk sportovkyně, a sice patnáct let (v dubnu jí bude šestnáct). Nakolik má člověk v tomto věku schopnost plně rozpoznat rizika plynoucí z nezodpovědného chování? Nakolik podléhá postupům a mechanizmům, které řídí celý proces přípravy? A nakolik se jim případně může či dokáže vzepřít? Navíc v Rusku. Na druhou stranu je zcela neoddiskutovatelné, že přednesená obhajoba nemůže být přijatelná, protože kdyby ano, použijí ji úspěšně všichni. Příběh o omylem sezobnutých dědových medikamentech na srdeční potíže je možná zábavný a tváří se jako narychlo sesmolená omluva ve škole, ale nemůže nic měnit na tom, že plná odpovědnost leží na sportovkyni, případně jejích zákonných zástupcích. Při posuzování celého případu nelze opomenout zcela prazvláštní status ruských olympijských sportovců symbolizovaný zkratkou ROC (Russian Olympic Committee) – prosím nezaměnit za „Republic of China“. Tato unikátní entita je obtížně obhajitelná, snad jen snahou pomoci těm sportovcům, kteří s dopingovou kulturou vlastní země nemají nic společného. Navzdory možnému dobrému úmyslu jsme svědky extrabuřtů, které mají trpkou pachuť a k tomu kriminální historii. Bylo prokázáno, že ruská tajná policie zajišťovala výměny vzorků moči ruských sportovců při zimních olympijských hrách v Soči, což potvrdil i jeden z přímých aktérů, Grigorij Rodčenkov, ředitel ruské antidopingové laboratoře. Rozkryt byl celý sofistikovaný systém státem řízeného dopingu. Vždy se najde někdo, kdo by rád hrál podle vlastních pravidel a zvýhodnil sám sebe a často není snadné přijít na to, kdo to je. V tomto případě je však zřejmé, o koho se jedná. Přesto jsou přijatá řešení neúplná, opatrná a vágní. Bezzubost a neschopnost příslušných orgánů nekorektní a nebezpečné jednání rozpoznat, popsat, odhalit a adekvátně potrestat, je očividná, a sportovcům, funkcionářům i fanouškům nezbývá nic jiného, než nad výslednými rozhodnutími pokrčit rameny a sportu přidat další černý puntík. «»