Financování sportu.

Sportovní prostředí prožívá složité období. Právě teď se hraje o to, kdo bude mít hlavní slovo ve věci rozdělování miliard pro sportovce ze státního rozpočtu v budoucích letech. Jaká budou kritéria a klíče k rozdělování? Kdo bude adresátem finančních příspěvků? Budou to sportovci, trenéři, kluby, či svazy, nebo snad sportovní areály, sokolovny, tělocvičny, haly? Všechny kategorie najednou nebo jen některé? Když v roce 2011 šla společnost Sazka do konkurzu, vypadalo to, že sportovním svazům a klubům nastávají opravdu zlé časy. Již o šest let dříve (2005) začalo docházet ke značným časovým posunům termínů vyplácení tzv. výtěžku ze Sazky a snížení částek poukazovaných od Sazky prostřednictvím ČSTV do sportu. Skandály kolem úplatnosti fotbalových rozhodčích byly pro veřejnost jen zábavovou vsuvkou. V roce 2011 sportovci o svou slepičku se zlatými vejci jménem Sazka, definitivně přišli. Následně došlo k určité stabilizaci umožňující financovat národní reprezentace i rozvoj a s dobrým ekonomickým personálem to svazy vesměs dokázaly. Toho stavu se podařilo docílit dílem tlakem sportovců jako takových, a částečně díky aktivitám, které byly důsledkem mocenského boje mezi ČSTV (později ČUS), Českým olympijským výborem, Ministerstvem školství a dalšími vlivovými skupinami působícími v oblasti sportu. Nemalou roli začal hrát faktor velkého počtu registrovaných sportovců. Mnozí pochopili, že se jedná o zajímavou voličskou skupinu, která si zaslouží oslovení. Porozuměli tomu i někteří sportovci. Amatérským a diletantským pojetím politického marketingu prohospodařili možnost promluvit výrazněji do společenského dění (sportovci.cz). Když už se zdálo, že přetrvávající konjunktura pomáhá takřka bez časového limitu, ukázalo se, že nic netrvá věčně. Neschopnost vytvořit koncepční materiály na základě konsensu ochromila fungování zaběhnutých penězovodů. A nastaly vážnější potíže. Zatčení náměstkyně Kratochvílové a fotbalisty Pelty iniciovaly zastavení běhu některých grantových kapitol a rozkolísaly již tak slábnoucí důvěru ve férové fungování dotačních procesů a systému financování sportu vůbec. Výslechy Zdeňka Břízy (MŠMT), Soňy Fáberové (MHMP) a Miroslava Jansty (ČUS) spolu se slábnoucí pozicí ČOV naznačily více než jasně, že se rozehrává nová partie, na jejímž konci dostane sportovní prostředí politický mat, nebo maximálně uhraje remízu. Za výhru by se dalo považovat pouze, když by se podařilo dostat sport mimo politiku, ideálně formou finanční nezávislosti celého prostředí. Dopustí to politici? Pochybuji. «»