Kam směřuje český juniorský curling?

Propad českých curlingových juniorských reprezentací rok od roku pokračuje. Muži šestnáctí a ženy desáté. Nebyla by to katastrofa, kdyby se jednalo o pořadí ve světovém juniorském žebříčku. Tak tomu ale není. Je to dosažené místo na posledním béčkovém mistrovství světa juniorů. V obou kategoriích je nutné připočítat sedm týmů, které se kvalifikovaly na MSJ přímo. Tím jsou české dívky celkově sedmnácté na světě a chlapci jsou už dokonce hluboko ve třetí desítce. V posledních třech letech je to nezadržitelný sešup. Nevím o žádné existující či chystané analýze výsledků juniorských reprezentací, ale je zcela zjevné, že by se trenérsko metodická komise Českého svazu curlingu měla, jako první instance, vzniklou situací zabývat. Před čtyřmi lety byl ustaven národním juniorským trenérem cizinec, nemluvící česky, který tehdy přislíbil, že si doplní vzdělání na potřebnou druhou trenérskou třídu. Nestalo se tak. Výsledky reprezentací začaly v průběhu dvou let vykazovat klesající tendenci, některé juniorské reprezentantky se odmítly v navazujícím období účastnit reprezentační přípravy a dokonce přerušily sportovní kariéru. Patrný pokles kvality přípravy a klesající úroveň jednotlivců i týmů byly umocněny nepřehledným nominačním klíčem opírajícím se o zastaralou a nevhodnou koncepci nereflektující situaci v našem sportu. To vše zřejmě v souvislosti s nedostatkem zkušeností a nenaplněnými kvalifikačními předpoklady hlavního trenéra. Při zatím posledním výběrovém řízení na šéf-trenéra juniorských reprezentací byl výkonným výborem na tuto pozici akceptován kandidát, který nejen že neměl dostatečné odborné vzdělání ani významnou praxi s výraznými úspěchy, ale v rozporu s požadavky neměl k dispozici ani žádný realizační tým. Výsledkem je, že nikdo ze současných, dodatečně nominovaných trenérů nemá ani příslušné vzdělání, ani praxi. Tím pádem vlastně není současná pozice českých juniorských týmů zas tak velkým překvapením. Jenom je mi líto našich mladých hráčů, kteří minou příležitost setkávat se s generační hráčskou špičkou a přijdou o možnost stát se její součástí. Z trenérské zkušenosti vím, jak je těžký přechod z juniorského věku do dospělého. U českých juniorek a juniorů bylo v minulosti velkou výhodou, že považovali za samozřejmé konfrontovat své schopnosti i s mezinárodní dospělou špičkou. Nyní je to pro naše mladé týmy těžko představitelné. «»